98 let republiky
Jedním z témat, která mě lákala při bádání v historii našich vesnic – Veselíčka a Biliny - bylo období první světové války. Velice rád bych býval zjistil, kdo všechno od nás byl povolán na vojnu a kde všude válčil. Ale nezdařilo se. Ve Vojenském historickém ústavu v Praze zůstaly z té doby zachovány základní doklady o důstojnících, legionářích a padlých. Bohužel před rokem 1989 byly skartovány všechny doklady o obyčejných vojácích, kteří bojovali za Rakousko v první světové válce. Nevím, zda se v budoucnu podaří někomu tuto historii dát dohromady. Já jsem se k tomu neodhodlal, protože jsem ani neměl nápad kde a jak hledat.
U nás se před nedávnem bouřlivě oslavovalo 98. výročí vzniku naší československé republiky a proč si alespoň na drobnosti nepřipomenout, že na vzniku republiky se podíleli i naši občané. Seznam legionářů je v knize „Z dějin obce Veselíčko“. Osudy všech byly jistě zajímavé, ale mne neobyčejně oslovil osud Lamberta Požárka.
Lambert Požárek se narodil ve Veselíčku čp. 9 rodičům Aloisi Požárkovi a Anastázii rozené Trantinové. Narodil se 15. září 1896, ale asi nebyl nedonošený, byť jeho rodiče měli svatbu 26. května 1896. Mladí Požárkovi v té době bydleli v tomto domě s rodiči Lambertovo matky Anastázie, tedy Františkem a Barborou Trantinovými. Později před válkou byli v domku zapsáni Turkovi a bydleli zde i staří Trantinovi se svým vnukem Lambertem, vyučeným bednářem. Kam zmizeli Lambertovo rodiče nevím.
Ze záznamů ve Vojenském historickém archivu získáme o Lambertu Požárkovi jen kusé informace. Lambert byl odveden, stejně jako téměř všichni z našich vesnic, ke 102. pěšímu pluku, někdy nazývanému Benešovský. Kdy nastoupil do bojů první světové války jsem nenašel, ale již 14. září 1916 – den před svými dvacátými narozeninami – byl v Nové Vsi zajat Italy. Československé legie se v Itálii rodily, na rozdíl od Ruska a Francie, velice těžce, protože tam nežila žádná česká menšina. Přesto se Lambert již 15. 5. 1917 v zajateckém táboře v Padule přihlásil do Československých legií v Itálii. Zařazen byl do 39. pluku. Záznamy o tom, kde všude válčil chybí, zato je vyčerpávající záznam o jeho zraněních pořízený v CARTELA CLINICA:
Přijat do ošetřování 30/9. 1918
Anamnesa:
Nemocný udává, že nikdy nebyl nemocen, jen čtyřikrát poraněn v různých bitvách a to vždycky střelnou zbraní. První poranění na ruské frontě jako střelná rána pronikající nad pravým klíčkem svalstvo ramenní a svalstvo zad vyústila po pravé straně u páteře asi 6 cm nad vnitřním úhlem pravé lopatky. Druhé poranění na italské frontě získané střelnou zbraní je naznačeno jizvou na pravo od pravého trochanteru a jizvou v krajině gluteální pravé. Poranění třetí jeví se průstřelem spodiny úst, celým krkem podél, s výstupem na levé straně podle páteře, asi 4 cm od horní třetiny pravé lopatky, kde vyznačeno jest protáhlou zhojenou jizvou barvy světle červené. Jizva vstupu leží uprostřed čáry spojující zevní koutek pravého oka s úhlem dolní čelisti vpravo. Poranění čtvrté a nejzávadnější týká se levého lokte. Byl ošetřován v různých nemocnicích a naposled v nemocnici v Miláně.
Stav přítomný:
Nemocný prostřední postavy, silné kostry a konstrukce tělesné, vykazuje normální nález na vnitřních orgánech a na povrchu těla zmíněné jizvy po poranění. Zejména bolestivá je část krku a zad, kudy prošel projektil při poranění posledním, které současně na pravém stehně a na levém lokti stalo se dne 12. 5. u Asiaga. Levý loket je nehybný do jisté míry a končetina ohnuta a fixována téměř v pravém úhlu. Jedna jizva je na vnitřní straně kloubu, druhá na předloktí asi 2 cm od ohbí kubitálního. Všechny prsty levé ruky přivřené směrem ku dlani, úplná extense spontánní nemožná, zejména u palce. Pohyby celou končetinou jsou možné ve všech směrech při stabilní poloze flekční v kloubu loketním. Všechny jizvy jsou úplně vytvořené a uzavřené.
Nemocný se odesílá ku speciálnímu léčení do Říma (7. 9. 1918).
Karel Doubek, ten. medico
Lambert se vrátil do vlasti stále ještě jako voják. Dne 24. 5. 1919 přišel do nemocnice v Karlíně a 25. 6. 1919 byl odeslán na dovolenou. Teprve ze dne 24. 9. 1920 je záznam o superarbitrování, které bylo dne 27. 11. 1920 schváleno v Praze. Poslední záznam je z 10. 7. 1924 a týká se přihlášky o medaili. Zda Lambert medaili dostal, už v jeho osobních záznamech není. Po válce bydlela ve Veselíčku jen Lambertova babička Barbora Trantinová a sám Lambert zde již trvale nežil.
Petr Fořt, 9. 11. 2016