Emil Nádherný rytíř z Borutína
Emil Nádherný rytíř z Borutína, zvláštní postava na veselíčském velkostatku. Několik pravd, polopravd, drbů a pomluv, které se o něm někde objevily.
Jan Nepomuk šlechtic Nádherný, děda našeho Emila, který koupil Veselíčko v roce 1843, byl natolik známý, že má svoje životopisce. Narodil se v rodině nemajetného mlynáře, ale měl řadu vynikajících osobních vlastností, které mu dopomohly k rozsáhlému majetku, všeobecnému uznání i povýšení do šlechtického stavu. Všechna svá panství řídil osobně až do své smrti roku 1860, tedy do svých 88 let. Jeho jediný syn Ludvík Karel Nádherný rytíř z Borutína byl rovněž úspěšný a uznávaný. Získal pro sebe a svoje potomky povýšení do rytířského stavu.
Po smrti Ludvíka Karla v roce 1868 si žijící synové rozdělili majetek tak, že Jan zdědil Chotoviny, Othmar zdědil Jistebnici, Emil Veselíčko a nejmladší Karel Ludvík si za zděděné peníze koupil Vrchotovy Janovice. Všichni Emilovo bratři byli úspěšní. Rozšiřovali svoje majetky a bylli povyšováni do panského stavu. Jan koupil v roce 1877 Měšice u Tábora a v roce 1882 byl nobilitován na svobodného pána. Othmar postavil v Jistebnici nové honosné sídlo a v roce 1898 byl i on nobilitován na svobodného pána. Od stejného roku, tedy 1898 byla svobodnou paní také vdova po Karlovi, Amálie Nádherná. Všichni, i jejich potomci měli tedy právo na titul baron.
Ještě dnes kdekdo říká, že ve Veselíčku žil baron Nádherný, ale Emil byl po svém otci jen rytíř. Určitě mu nebylo jedno, že bratři Jan a Othmar jsou barony a baronkou byla jmenována i vdova po třetím bratru Karlovi. Tak se nechal také oslovovat: „Pane barone!“.
Emilovi se na rozdíl od bratrů vůbec nedařilo. Jistě, zdědil rozsáhlý majetek: ve Veselíčku zámek s parkem, statek, pivovar, lihovar se škrobárnou, dva mlýny, dále statek se škrobárnou ve Svatkovicích a statek ve Zběšičkách. Výčet majetků jistě není úplný. Emil brzo přivedl tyto svoje majetky do dluhů. Spoléhal tedy na bohatou nevěstu. S Elisabeth (Lilly) von Hauszer se oženil v roce 1886. To už neměl statek Zběšičky, který prodal v roce 1884 Antonínovi Maškovi z Milevska. Lilly asi brzo zjistila, že dávat jen tak peníze do manželova hospodaření by k ničemu nevedlo a tak je statek Svatkovice v roce 1888 zapsán na její jméno a nakonec v roce 1898 koupila od svého manžela i Veselíčko. Emil dožil (zemřel 27. dubna 1902) tedy bez zděděných majetků.
V zemských deskách jsou zápisy o hodnotě statků, které v roce 1868 Emil Nádherný zdědil:
Veselíčko celkem 247,33 hektarů, knihovní vklad z roku 1868: zl. 130.000. Při soudním sporu v říjnu 1897 bylo již na velkostatku Veselíčko 120.000 zlatých hypotéčních dluhů. V roce 1894 je zapsaný jako nájemce statku Samuel Budlovský, mlýn na Prachově pronajatý Emanuelu Bicanovi.
Zběšičky celkem 123,11 ha, knihovní vklad z roku 1889: zl. 75.000. Majitel statku v roce 1894 Antonín Mašek.
Svatkovice celkem 153,18 hektarů, vklad z roku 1888: zl. 60.000, škrobárna pronajatá nájemci dvora, tím je v roce 1894 Ignác Vodička.
Z útržkovitých informací víme, že řediteli (správci) velkostatku Veselíčko byli: Jan de Castelo, Jan Paleček (1862) a Jiří Konrády (do 5. 10. 1897). Pan „baron“ se o hospodaření na svých majetcích příliš nestaral a bezmezně svým ředitelům důvěřoval. To se projevilo i tím, že jim podepisoval bianco prázdné kancelářské papíry. Lze předpokládat, že správcové nebyli na rozdíl od svého pána chudí.
Zámek ve Veselíčku byl ještě koncem 19. století vybaven nábytkem, obrazy a jiným inventářem po bývalých majitelích. Na výstavu v roce 1894 otevřenou v hostinci „Na panské“ ve Veselíčku u příležitosti otevření nové školní budovy, půjčil Emil obrazy, na kterých byli vymalováni někteří příslušníci rodu Švamberků, Chlumčanských a Bretfeldů. V roce 1898 byl vydán soupis památek Milevského okresu a zámek ve Veselíčku je popisován následovně: „ZÁMEK. Stavení jednopatrové, zmodernisované. – V jedné síni freska z druhé pol. XVIII. stol.: na stropě oválný obraz znázorňující bohyni Iris; okraj obrazu tvoří znamení zvířetníková, z nichž vycházejí zlacené paprsky. Na stěnách Klotho, Lachesis a Antrophos, amoreti a p. – Hojně portraitův na plátně malovaných, z nichž nejzdařilejší podobizna dámy, označená jménem BERNARDVS A. DE ROSQ. B. 1682. – Několik zajímavých předmětů z doby empiru, jako jednotlivé kusy nábytku, hrací hodiny, rámec obrazu cís. Josefa II., pastellové poprsí dámské aj.“
Emilovi po mrtvici v roce 1894 nesloužila dobře paměť a byl nahluchlý. Podle některých svědků pil dennodenně víno. Na zámku se mluvilo německy, s ohledem na paní domu Lilly Nádhernou se nelze divit. Po Emilovi máme ve Veselíčku dvě památky. Jednak rodinnou hrobku v parku u místního zámku a spíš zajímavostí je koňský hřbitov v lese Soudném.
PLZEŇSKÉ LISTY uveřejnily 20. září 1901 seznam velkostatkářských voličů z usedlých staročeských rodin šlechtických. V seznamu jsou následující Nádherní: Amálie Nádherná svobodná paní z Borutína (Janovice), Ervín svobodný pán z Borutína (Chotoviny), Konstantin svobodný pán z Borutína (Adersbach), Nádherná Lilly z Borutína (Svatkovice, Veselíčko), JUDr. Oskar svobodný pán z Borutína (Jistebnice, Vlásenice). Seznam jen potvrzuje to co víme. Emil Nádherný již nebyl majitelem Veselíčka a Svatkovic. V seznamu je jen jeho manželka Lilly Nádherná.
Teď ty drby:
V kronice obce Bernartice je zapsáno: 21. XI. 1889 zavádí se jízda třikrát denně k nádraží Veselíčko-Branice (poplatek za osobu 30 kr.) a o 1 hod. odpoledne do Bechyně. Tento den také zahájena jízda vlaky z Tábora do Ražic po 15 letém usilování o zbudování této trati, která původně byla vytýčena přes Bernartice a nádraží projektováno bylo na tak zv. "malých čtvrtích" mezi Bernarticemi a Bilinkou, nebo u ohbí okres. silnice tam kde od ní cesta k Jestřebicům odbočuje (mezi Bernarticemi a Bilinou). Ale obecní výbor za vedení starosty Matěje Bohuslava tomu odpíral z důvodu, aby pole zdejší obce nebyla dráhou řezána.
Obdobně se ke stavbě železnice prý postavil i Emil Nádherný, nechtěl, aby železniční trať dělila jeho pole a tak je železnice až u Branic.
Na závěr pomluvy:
Pan Emil Nádherný se před správcem svého statku divil, proč v některých místech na poli roste lepší obilí a na jiném menší a slabší. Pan správce pánovi vysvětlil, že lepší obilí roste na ouvratích. I rozkázal pán, aby dělali ouvratě vždy na celém poli. (Po pravdě, ani jsem si nevšiml, že na ouvratích roste lepší obilí.)
Pan „baron“ měl také psa a ten jednu dobu přestal žrát. I domníval se pan „baron“, že pes churaví. Odvedl jej k pohodnému, zda by mu psa nevyléčil. Pohodný, když viděl psa tlustého a evidentně přežraného, to panu baronovi slíbil, s podmínkou, že pan „baron“ psa 14 dní neuvidí. Pohodný mořil psa čtrnáct dní hlady. Když pan „baron“ po čtrnácti dnech za vyléčení psa zaplatil a odvedl jej domů, nestačil se divit s jakou chutí pes žral.
5.12.2011, Petr Fořt