Josef Kytka a jeho popis Veselíčka
Někdy v roce 2005 jsem se začal zabývat historií naší obce, tedy vesnic Veselíčko a Bilina. První, čeho se v takovém případě zachytíte, jsou již zpracované texty. V mém případě to byl především Josef Kytka a jeho: „Milevsko a jeho kraj“, knížka vydaná již v roce 1940. Dnes nepochybuji o tom, že i Josef Kytka nehledal v archivech, ale informace dostal zprostředkovaně a tím došlo v jeho textech k některým nepřesnostem.
Nepřesné údaje uvádí o Švambercích a podobně je to se Šternberky, včetně dluhu z roku 1603. Dcera Bohuslava Kalenice, která v roce 1630 Veselíčko prodala za 6000 kop grošů českých se nejmenovala Kateřina Svatkovská, ale Sladovská. Majitel od roku 1635 nebyl Günterthal, ale Alexander Ghindertael. Pozdější majitelé nebyli Volfové ze Schwarzkopfu, nýbrž Wolfové ze Schwartzenwolfu. Další majitel nebyl Přestavlcký, ale Antonín Chlumčanský z Přestavlk a Chlumčan a zemřel 23. 9. 1768 a ne 1772.
Přes tyto a jiné nepřesnosti je kniha obrovským přínosem pro povědomí o historii Milevska i vesnic v jeho okolí.
Josef Kytka : Milevsko a jeho kraj – 1940, reprint z roku 2003
Veselíčko
Z Milevska dojdeme pěknou silnicí vystavěnou v letech 1843 – 46 jižním směrem do Veselíčka a odtud přes Bilinu do Bernartic.
Veselíčko se rozkládá okolo rybníka Veseličského v krajině mírně pahorkaté ve výši 467 m nad mořem. Nejvyšší bod v katastrální obci je 479 m severovýchodně od Veselíčka. Nejvyšší bod v okolí je návrší mezi Veselíčkem a Stehlovicemi 512 m nad mořem. Půda se sklání k jihu a proto potok vytékající z rybníka Ostrova teče směrem jižním. Spojuje rybníky Prachov, Veseličský a u Bernartic Pilný. Po výtoku z rybníka Veseličského přijímá zprava potůček z rybníku Remízku. Po výtoku z rybníka Pilného dostává jméno Jalový a u Borovan přijímá jméno potok Borovanský a vlévá se do Lužnice.
Před válkou třicetiletou slulo Veselíčko ves Veselí, na rozdíl od deskového statku Veselí nad Lužnicí. Nebyl zde tehdy ani deskový statek ani zámek. Vedle menších usedlostí zde bývaly dvě selské usedlosti: Šerhů 1 a půl lánu, Tomšů 1 lán.
Za starých dob patřilo Veselíčko k panství milevského kláštera. Počátkem XIII. století sahaly hranice tohoto panství až za Bernartice, neboť klášteru patřily Bilina, Bojenice, část Zběšic, Jetětice, Červená, Bernartice. K Milevsku patřila ves Veselí až do r. 1431. Od tohoto roku náležela ke Zvíkovu a sice k hospodářskému úřadu v Květově až do r. 1540. Po smrti Kryštofa ze Švamberka, tohoto roku, si synové rozdělili otcovské dědictví tak, že Bohuslav dostal Orlík, Ratmír Švamberk, Václav a Zdeněk Bechyni, Jindřich Zvíkov a Kestřany. Jan pak obdržel Milevsko. Ten se usídlil na tvrzi květovské. Vedle Veselí mu náležely Stehlovice, Bilina, Bernartice, Rukáveč, Křižanov, Velká, Vosek, Kučeř, Rejkovice, Květov aj. Po jeho smrti r. 1559 zdědil Milevsko, Veselí, Křižanov, Bilinu a jiné vesnice jeho syn Kryštof. Dne 1. prosince 1575 prodal Kryštof ze Švamberka od panství zvíkovsko – milevského ves Veselí, Křižanov, Bilinu, Zběšičky, rybník Prachovský a jiný majetek za 3.670 kop gr. č. panu Bohuslavu Kalenic na Chřešťovicích. Nový pán měl spory o hranice svého majetku s Branicemi a Stehlovicemi, na což dosud upomíná název pozemků "V soudném" u Stehlovic a Branic. Bohuslav Kalenice brzy po r. 1575 sloučil oba statky Tomšův a Šerhův v panský dvůr. Bohuslav Kalenice měl s druhou svou manželkou Marianou z Tetova 5 dětí. Po jeho smrti r. 1600 dostali Bohuslav a Jáchym Veselíčko, Křižanov, Bilinu a Zběšičky. Oldřich obdržel Chřešťovice. Již r. 1603 se vydlužil vladyka Oldřich Kalenice na Chřešťovicích 3000 kop míš. pro své bratry na statek Veselíčko, Křižanov, Bilinu a Zběšičky. Tak se dostal tento majetek v ruce věřitele Adama ze Šternberka na Bechyni. R. 1630 byl statek ves Veselí zapsán do desek zemských a na rozlišení od Veselí nad Lužnicí byl pojmenován Veselíčko. Název ten pak přešel i na vesnici. Stalo se to, když paní Kateřina Svatkovská, roz. Kalenicová z Kalenic postoupila zastavený tento majetek panu Vojtěchu Hynkovi ze Šternberka za 6000 kop míš. Od něho majetek brzy přešel na nejvyššího zemského sudího Františka ze Šternberka na Bechyni. Ten daroval 24. srpna 1635 Veselíčko s vesnicemi Křižanovem a Bilinou vychovateli svých synů, Václava Vojtěcha, Jana Norberta a Karla panu Alexandru Gűntherthalovi jako odměnu za jejich výchovu. Nový majitel se usídlil ve Veselíčku a vystavěl zde zámek. Po jeho smrti přešel majetek v držení rodu rytířů Volfů ze Schwarzkopfu. Norbert František ze Schwarzkopfů prodal 16. listopadu 1751 statek Veselíčko panu Antonínu Přestavlckému z Přestavlk a Chlumčan s lesy, rybníky, lukami a jiným majetkem v Křižanově, Zběšičkách atd. za 30.000 zlatých. Z rodiny Chlumčanských bylo několik kněží řádových i občanských, Václav Leopold Chlumčanský byl pražským arcibiskupem. Majitel Veselíčka zemřel ve Veselíčku r. 1772 a pochován byl v kostele v Bernarticích. Majetek svůj odkázal nejmladšímu synovi Janu Nepomuku Chlumčanskému z Přestavlk, který sloužil jako poručík v kyrysarském pluku knížete Czartoryjského. Jan Nepomuk Chlumčanský nemaje potomků prodal Veselíčko 8. května 1783 svému švagrovi Josefu Bretfeldovi. Ten vystavěl pravé křídlo zámku a zřídil v něm r. 1797-98 kapli sv. Anny. U zámku založil anglický park. Zemřel r. 1820. Statek zdědil syn jeho František Josef Bretfeld, který proslul jako znamenitý dějepisec, archeolog a sběratel památek a obrazů. Z jeho spisů vynikají: Dějepisné vydání všech českých sněmů až do r. 1627 a Galerie znamenitých vynálezců staré i novější doby. R. 1830 koupil od Jana šl. Nádherného statek Svatkovice za 17.571 zl. stř. Zemřel ve Vídni 23.listopadu 1839 jako maltézský rytíř svoboden. Panství zdědil František Bretfeld a po něm děti jeho bratří Emanuel, Antonín a Josefina z Bretfeldů. Ti žili ve Vídni. 1.května 1843 koupil od nich Veselíčko Jan Nepomuk šl. Nádherný za 95.000 zl. Ten se narodil r. 1771 jako syn nemajetného mlynáře v Bohutíně u Příbramě, stal se hutním úředníkem, získal značný majetek a r. 1836 byl povýšen do stavu šlechtického. V držení baronů Nádherných zůstalo Veselíčko až do r. 1901, kdy přešlo na Ferdinanda Přibyla, továrníka v Krčíně nad Metují. Po jeho smrti převzal majetek v držení jeho syn Otakar Přibyl, továrník v Krčíně. Dvůr měl v nájmu od r. 1915 do r. 1939 pan Grieswald, býv. hospodářský správce v Milevsku, od 1. II. do 1. VIII. 1939 pan dr. Tůma, nyní vede velkostatek ve vlastní správě pan továrník Přibyl, který dal r. 1940 zámek značným nákladem opraviti.
Kostel sv. Anny jest moderní stavba z r. 1851. Před tím zde byla zámecká kaple sv. Anny, kterou dal vystavěti r. 1797 rytíř Josef z Bretfeldu na Kronenburku, majitel Veselíčka. R. 1801 ustanoven byl v Bernarticích jeden kaplan pro duchovní službu ve Veselíčku, Bilině, Křižanově, Branicích a Stehlovicích. R. 1803 byl přeložen do Veselíčka. V roce 1806 vystavěl Bretfeld obydlí pro kaplana (dům krejčího Fuky) a založil starý hřbitov. Rozhodnutím císaře Ferdinanda byla 25. 11. 1846 zde zřízena lokalie , která 20. 6. 1857 byla povýšena na faru.
Nový kostel byl vystavěn nákladem náboženského fondu. Základní kámen byl položen 19. 10. 1851 a kostel byl vysvěcen 10. 9. 1854 biskupem budějovickým Janem Valeriánem Jirsíkem. Náklad na stavbu činil 29.296 zl. 21 kr.
Na hlavním oltáři je obraz sv. Anny. Autor, jeho a doba kdy byl vymalován, nejsou známy. Postranní oltáře jsou tři: Neposkvrněného početí Panny Marie, sv. Rodiny a sv. Jana Nepomuckého. Vyzdobeny jsou obrazy neznámých malířů. Kromě toho je v předsíni chrámové oltář božského Srdce Páně, vyzdobený sochou Kristovou.
Na stěně visí zajímavý obraz sv. Rodiny, pěkná malba z počátku XVIII. stol. Byl sem přenesen z rozbořené kaple zámecké.
V majetku kostela je překrásný stříbrný a pozlacený rokokový kalich s oválnými, malovanými emailovými destičkami a menší rokokové konvičky s podnosem, umělecky tepané a drahokamy posázené. Skvostné tyto nádoby kostelu věnoval syn bývalého majitele panství Veselíčko, Antonína Chlumčanského, pražský arcibiskup Václav Leopold Chlumčanský (1815 – 1830) spolu s krásnou mešní kasulí r. 1829.
Na věži kostelní bývaly před válkou světovou 4 zvony. První byl zvon Pán Ježíš, s obrazem Krista na kříži, vážil 700 kg, ulit byl od Pernera v Č. Budějovicích r. 1853 a měl nápis: Und wie der Klang im Ohr vergehet – der mächtig tönend ihr erschalt, - so lehre sie dass nichts bestehet – dass Alles irdische verhallt. ( Tak jako v uchu dozní zvuk, který mocně k vám zaznívá, tak pouč vás, že nic nepotrvá, že vše pozemské pomine). Druhý zvon byl Panna Maria s obrazem Madony a Ježíškem, vážil 310 kg a byl ulit u Pernera v Č. Budějovicích r. 1853. Třetí zvon sv. Jan s obrazem sv. Jana Nepomuckého vážil 150 kg byl ulit u Pernera r.1853. Čtvrtým zvonem byl umíráček s obrazem kostlivce s kosou, byl ulit r. 1853 u Pernera.
Zvon Pán Ježíš a Panna Maria byly rekvírovány r. 1916 na válečné účely a sv. Jan r. 1918. Zůstal jenom umíráček.
Po světové válce byl pořízen nový zvon jednak ze sbírky mezi osadníky, jednak z části obnosu zaplaceného za rekvírované zvony. Je na něm obraz sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava a nápis: Ke cti sv. patronů českých, ochránců vlasti – ulit od R. Pernera v Č. Budějovicích 1922 Stál celkem 7.271 Kč a vážil 145 kg. Druhý zvon byl pořízen nákladem rodáků v Americe. Je na něm obraz Panny Marie a nápis: Zvon darovali z Jacksonu v Americe František a Marie Bezdíčková roz. Bašáková ze Stehlovic za spásu duše své a Josefa Matušky a Marie Pouchové. Zvon váží 313 kg, stál 11.914 Kč a byl ulit r. 1923 u Rud. Pernera v Č. Budějovicích.
Kostel je osvětlován elektrickým světlem, které bylo r. 1939 zavedeno v celém chrámu. Před tím od r. 1927 byla jen jedna žárovka u vchodu a druhá na kůru u varhan.
Zámek je jednopatrové zmodernisované stavení. Koncem minulého století byly v jedné síni fresky z XVIII. století, znázorňující bohyni Iris, Klotho, Lachesis a Atropos, amorety aj. Dnes nejsou zde fresky žádné. Také zde bývalo mnoho obrazů, portrétů, malovaných na plátně a různý empírový nábytek, což vše nashromáždil František Josef Bretfeld v první polovině XIX.stol. Různí držitelé použili pak těchto předmětů pro sebe.
Vedle zámku je park, ve kterém stojí gotická hrobka. Na severní zdi zahrady jsou umístěny náhrobní kameny rodu Bretfeldů, s těmito nápisy: Ruhestätte der Freiherrl. v. Bretfeldschen Familie. – Jos. Freiherr Bretfeld von Kronenburg, Kronwächter des Königsreichs Böhmen u. Herr des Gutes Wesselicko u. Kleinbischitz, gest. am 24. Aug. 1820. – Anna Freyin Bretfeld von Kronenburg, geb. Ritterin Chlumeczansky von Přestawlk u. Chlumčan, gest. am 20. Januar 1819. -- Anna Freyin Bretfeld von Kronenburg, gest. am 2.März 1802. -- Antonia Freyin Bretfeld von Kronenburg, gest. am 28. Januar 1829. ( Hrobka svobodných pánů z Bretfeldu. Josef svobodný pán Bretfeld z Kronenburku, strážce koruny království Českého a pán statku Veselíčko a Zběšičky, zemřel 24. srpna 1820. -- Anna svobodná paní Bretfeldová z Kronenburku, roz. rytířka Chlumčanská z Přestavlk a Chlumčan, zemřela 20. ledna 1819. – Anna svobodná paní Bretfeldová z Kronenburku, zemřela 2. března 1802. -- Antonie svobodná paní Bretfeldová z Kronenburku, zemřela 28. ledna 1829.)
Starý hřbitov býval při silnici Veselíčko – Jestřebice. Nynější hřbitov nedaleko silnice, vedoucí do Biliny, byl zřízen r. 1882.
Nová farní budova byla postavena r. 1886.
Ve vesnici jsou dvě pěkné pískovcové sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Erazíma, mučedníka. Postaveny byly na tak zv. můstku od býv. majitele velkostatku Veselíčko, Josefa ryt. z Bretfeldu brzy po roce 1800.
Ve vsi je vodní mlýn, který je zařízen i na pohon naftou. U mlýna stojí památný dub, starý asi 600 let.
Škola je ve Veselíčku od r. 1792. Do toho roku patřily obce Veselíčko, Bilina, Křižanov, Branice a Stehlovice ke školní obci Bernartické. Prvním učitelem ve Veselíčku byl Martin Parkos, učitelský mládenec z Bernartic a učební místnost byla na zámku. R. 1793 byla Branicům a Stehlovicům povolena vlastní škola, ale r. 1796 se tyto vesnice školy zřekly a byly opět přiškoleny do Veselíčka. R. 1825 byla postavena nová školní budova čp. 5 s jednou učebnou a dvěma místnostmi pro učitele (nynější pošta). R. 1874 byl pro školu koupen dům čp.41 za 3000 zl. a škola byla 1875 rozšířena na dvoutřídní. R. 1884 byla zřízena třetí třída a umístěna v najaté místnosti čp. 9 u Trantinů, nyní u Turků. V letech 1893 až 1894 byla postavena nynější školní budova nákladem 17.870 zl. 34 kr.. Vyučovat se v ní začalo 21. října 1894 a vysvěcena byla 4.listopadu téhož roku. Tehdy byla také současně otevřena čtvrtá třída. Stavební místo bylo zakoupeno od velkostatku za 476 zl. Staré školní budovy byly prodány velkostatku a sice dům čp.41 za 800 zl. a dům čp.5 za 675 zl. Správci školy byli: Martin Parkos, rodem z Bernartic, od r. 1792 do r. 1810, František Pokorný, rodem ze Stádlce, 1810 – 1858, Jan Pehr, rodem z Ratibořských Hor 1858 – 1887, Jan Pošmourný, rodem z Milína, 1887 – 1907, Jan Pelikán, rodem z Chvaletic u Protivína, 1907 – 1925, pak sem byl jmenován Alois Prošek, říd. uč. v Líšnici, který však nenastoupil, ježto byl přikázán službou k min. národní osvěty a stal se inspektorem státních mateřských škol. Jeho zástupcem a od 1. července 1936 defin. říd. učitelem je Karel Skalička, rodem z Bernartic. Od 1. prosince 1929 byla zde pobočná třída, která dne 1.února 1936 byla změněna na definitivní třídu postupnou, takže od tohoto dne byla škola pětitřídní. Od 1. XII. 1939 byla zřízena opět nová pobočka. Ježto však není místnosti pro novou učebnu, vyučuje se střídavě 6 tříd ve 5 učebnách. R. 1928 darovali továrníci Ferdinand a Otakar Přibylové jako jubilejní dar škole pozemek na jižní straně školy v délce 46 m a šířce 6 m.
V obci je Čtenářsko-ochotnická jednota Heyduk založená r. 1894, Spořitelní a záložní spolek, založ. 1897, Sbor dobrovolných hasičů založený 1898 a Včelařský spolek založený 1936.
R 1930 mělo Veselíčko 71 popisných čísel a 381 obyvatelů. R. 1940 byl počet domů 73 a obyvatelů 375. Obec má od r. 1893 vlastní poštovní úřad, četnická stanice a lékař jsou v Bernarticích. Stanice dráhy Veselíčko-Branice je vzdálena od vsi 1 a půl km.
Ve vsi jsou tři hostince.
Ve Veselíčku žil spisovatel Mgrs. Josef Šmejkal. Narodil se 28. XI. 1867 v Hluboké n. Vlt. Po studiích gymnasijních a bohosloví v Č. Budějovicích byl kaplanem ve Starém Městě u Nové Bystřice, Nové Bystřici, Jindř. Hradci a Novém Světě, načež r. 1908 se stal farářem a později děkanem ve Veselíčku. Byl hojně literárně činným, sepsal velkou řadu kázání a vydal obšírný apologetický spis: Křesťanský názor světový. R. 1925 se stal vikářem a r. 1931 byl vyznamenán titulem Monsignore. Zabýval se i včelařstvím a založil ve Veselíčku včelařský spolek. Zemřel ve Veselíčku 11. května 1938 a je pohřben na Bílé Hůrce.
29. 4. 2011 Petr fořt