Národní politika 1897
V pátek dne 26. listopadu 1897 uveřejnila Národní politika v odpoledním vydání zprávu o zločinu podvodu.
Pan Emil rytíř Nádherný a jeho bývalý pojezdný.
(Zločin podvodu. – Před porotou.)
V Táboře, 24. listopadu. (Původní zpráva)
Záhadnou a spletitou událostí zabývali se včera soudcové z lidu. Jde tu o případ, který se udál před 19 lety a byl vypočten na jisté umdlení paměti veselíčského pána následkem záchvatu mrtvice před třemi roky stihnutého. Byl-li čin takto nastrojen (a porotci tomu přisvědčili), pak ovšem jde o rafinovanost, které je schopen pouze duch neobyčejně zhýralý.
Na lavici obžalovaných zasedl Karel Ř., likvidátor spojených ústavů pojišťovacích pro případ krupobití, muž teprve 46letý, ale ve skutečnosti kmet, který před 30 lety krátce po absolvování vyššího zemského hospodářského ústavu v Liebverdě, přijat byl za asistenta při správě velkostatku pana Emila Nádherného rytíře z Borutína ve Veselíčku a dne 1. listopadu jmenován pojezdným ve dvoře svatkovickém. Dle jednomyslného úsudku byl mírně živ a těšil se přízni svého pána i řiditele Jiřího Konrádyho, jenž jsa zasvěcen do největších intimností pana rytíře stal se samovládcem na panství.
Asi dne 10. března 1878 navštívil pojezdného jeho bratr Čeněk, hospodářský úředník poblíž Lvova, jenž oženiv se právě s dcerou tamního místodržitelského rady, konal svatební cestu a zamýšleje v Čechách pronajati si dvůr, vzal si na cestu 3000 zlatých. Ve Svatkovicích zdržel se několik dní, při čemž si dal k bratru svému schovati peníze, aby jich neztratil. O té věci zmínil se prý Karl Ř. zesnulému učiteli Pékovi, jenž asi tuto novinu kolportoval dále. V zámku veselíčském – dle výpovědi svědků – byla často nouze o hotové peníze a tak prý asi 15. března 1878, když Ř. ve služební záležitosti dojel do Veselíčka, přišel mu prý v průjezdu zámku vstříc sám pan baron se slovy, ovšem německy pronesenými: „Pane Ř., vy máte peníze, zapůjčte mi!“ Oslovený odvětil: „Mnoholi potřebujete?“. Rytíř Nádherný se jej otázal: „Mnoholi máte?“ Ř. odpověděl: „2000 zlatých!“ Na to prý pan rytíř Nádherný pravil: „Tak dobře, půjčte mi je, napište si dluhopis na 4000 zlatých, splatný v patnácti letech bez úročně. Já totiž nechci, aby se o této půjčce někdo dozvěděl. Do té doby, než bude dluhopis splatný, snad se ožením a pak Vám zaplatím.“
Karel Ř. odjel do Svatkovic, kde bratr jeho ještě dlel a žádal jej, aby mu z uložených v jeho kufru peněz zapůjčil 2000 zlatých, že chce je půjčiti svému pánovi, aby si zlepšil postavení. Bratr jeho svolil a tak dne 18. března sebral Ř. 2000 zlatých, napsal dluhopis a dovezl oboje do Veselíčka, kde soukromě, beze svědků dal peníze panu baronovi, jenž dluhopis podepsal a přitiskl na naň razítko hospodářské správy velkostatku ve Veselíčku.
Věci šli svým chodem dále. Karel Ř. však nezůstal ve službě u rytíře Nádherného dlouho, neboť již za jeden a půl roku po uzavření záhadné půjčky dostal od velkostatkáře výpověď, v polovici listopadu roku 1879 opustil Svatkovice nikomu ani slovem o dluhu se nezmíniv.
Po 11. letech, roku 1890, dozvěděl se prý Ř., že pan rytíř Nádherný je ve velké finanční tísni, i dopsal prý mu ohledně dluhopisu, ale nedostal žádné odpovědi; brzy na to dojel prý do Domažlic za p. ředitelem Konrádym, kde týž dovolenou trávil, ale nemluvil s ním nezastav ho doma. V roce 1893, kdy dluhopis dospěl k výplatě, upomenul prý Karel Ř. písemně svého bývalého pána, ale nedostal žádné odpovědi. Doufaje však, že o peníze nepřijde a obávaje se pokuty z nekolkovaného dluhopisu, nechal věc odpočívati další tři roky, až teprve letos 9. února podal prostřednictvím advokátní kanceláře p. dra Silvestra Brázy u c. k. kraj soudu v Táboře žalobu na pana rytíře Nádherného na zaplacení částky 4000 zlatých.
Veselíčský pán byl touto neočekávanou novinkou nemálo překvapen, i prohlásil v námitkách proti žalobě, že od svého bývalého pojezného nikdy ani krejcaru si nevypůjčil a že dluhopis je padělkem, ačkoliv pravost svého podpisu i razítka uznal. Ohledně této okolnosti vypověděl pan rytíř Nádherný i jeho ředitel Jiří Konrády, že v době, kdy Ř. při velkostatku sloužil, rytíř Nádherný mnoho cestoval a před svým odjezdem pro případ potřeby podepsal svému řediteli, jakožto svému generálnímu plnomocníku více archů in bianco svým vlastním jménem. Karel Ř., který seděl s ředitelem v jedné kanceláři měl k těmto papírům přístup, mohla si jeden z nich vzíti a razítkem správy velkostatku opatřiti. Text dluhopisu byl dopsán rozhodně v době pozdější, snad asi před třemi roky, kdy Ř. dozvěděl se, že pan rytíř Nádherný následkem mrtvice trpí sesláblostí paměti a nasvědčuje tomu i okolnost, že inkoust textu i podpisu pana rytíře Nádherného jest úplně různý, neboť, podpis velkostatkářův po 19 letech jest značně vybledlý, jest text dluhopisu černý a čerstvý. Na základě tohoto prohlášení postoupila radní komora spisy civilního procesu i se záhadným dluhopisem státnímu návladnictví, které po skončeném přípravném vyšetřování podalo na Karla Ř. žalobu pro zločin podvodu.
Porotnímu soudu předsedal rada zemského soudu pan dr. Unger, žalobu zastával pan státní zástupce dr. Potěšil, soukromého účastníka zastupoval pan dr. Cikhart, obviněného hájil pan dr. Bráza z Král. Vinohradů. Karel Ř. ovšem prohlásil, že jest nevinen, dokázal, že si peníze od svého bratra skutečně vypůjčil, neboť mu je poštou splácel, tvrdil, že pan rytíř Nádherný dokonce mu jednou psal, ale dopis náhodou ztratil a popřel se vší rozhodností, že by se byl dopustil podvodu. Pan dr. Cikhart namítl mu, že udělal tehdy s panem baronem náramně špatný peněžitý obchod, neboť 2000 zl. na 15 let a na tehdejší úrokovou míru 6% uloženo vynese kapitál 4853 zl. 54 kr., kdežto obviněný počítal panu rytíři Nádhernému jen 4000 zl. Dále namítl, že se nemusel obávati pokuty za nekolkování dluhopisu, neboť tato by byla obnášela pouze 12 zl. 50 kr., ale ani tu by nemusel platit, poněvadž promlčení nastává již po 5 letech; rovněž neměl 4 roky po splatnosti dluhopisu zanechati věc bez všeliké upomínky, neboť tím přišel o úroky v obnosu 160 zl. Karel Ř. ovšem na tyto vážné námitky neměl žádné odpovědi.
O pana Emila rytíře Nádherného svedena byla tuhá potyčka mezi státním zástupcem a obhájcem, má-li být vzat do přísahy, kterou rozhodl soud ve smyslu kladném. Pan rytíř rozhodně prohlásil, že celý případ je vymyšlen, že by si ani od svých služebníků peněz nevypůjčoval, poněvadž by ho pak neposlouchali a on by jim nemohl dáti výpověď. Také popřel, že Ř. jemu ani žádných upomínacích listů neposlal. Vzdor tomu však obviněný opakoval svědkovi do očí, že mu skutečně půjčil 2000zlatých.
Nejdůležitější svědek v této záhadné při, pan řiditel Konrády, zatím náhle zemřel a musilo zůstati při pouhém čtení jeho protokolu, v němž ovšem podporována výpověď pana rytíře Nádherného.
Celá řada dalších svědků nevěděla o věci samé ničeho, jen to bylo každému z nich divno, že by to vůbec mohlo býti pravda.
Z výtahu desk zemských o majetkovém stavu velkostatku Veselíčko konstatuje se, že do 30. června 1897 vázne na něm 110.624 zl. 61 kr. hypotekárních dluhů, nejnověji přibylo k nim zase 10.000 zl., kdežto odhadní cena obnáší 130.000 zl.
Po skončeném průvodním líčení dána porotcům jediná otázka: „Jest Karel Ř. vinen, že zhotoviv falešnou listinu, totiž dluhopis ze dne 18. března 1878 znějící na částku 4000 zl., přiložil ji jako doklad k žalobě své dne 9. února 1897 podané u c. k. krajského soudu v Táboře na Emila rytíře Nádherného ve Veselíčku o zaplacení 4000 zl., kterýmžto lstivým činem c. k. krajský soud v Táboře v omyl uvedl a jímž Emil rytíř Nádherný na své majetnosti škodu 300 zl. převyšující utrpěti měl?“
Plné tři hodiny trvaly řeči závěrečné, v nichž strany jak náleží se držely. Po výtečném resumé odebrali se porotci k poradě, jejíž výsledek sdělil pan dr. Ot. Horák, advokát v Benešově: k otázce jim dané přisvědčeno 9 hlasy proti 3.
Na základě výroku toho uznán Karel Ř. vinným zločinem podvodu a odsouzen do těžkého žaláře na dvě léta, čtvrtletně postem zostřeného. Osudný dluhopis prohlášen za neplatný. Líčení jež skončilo pozdě večer, přivábilo do porotní síně značný zástup zvědavého obecenstva. Obhájce Karla Ř. pan JUDr. Bráza ohlásil zmateční stížnost.
O tom jak dopadlo odvolání Karla Ř. už NÁRODNÍ POLITIKA nereferovala.
Vysvětlivky:
Ottova encyklopedie obecných vědomostí:
Pojezdný, hospodářský úředník, který po dvorech, po polích projíždí.