Veselíčko – zámek
Jak se vytvářely podmínky pro vznik panského sídla ve Veselíčku víme, ale znalosti o tom, jak postupovala výstavba zámku jsou pouze kusé.
V nedatovaném a nepodepsaném textu, kolujícím v minulosti po Veselíčku, který popisuje historii panství Veselíčko je zapsáno, že Bohuslav Kalenice, který koupil v roce 1575 Veselíčko (tenkrát ještě Veselí), vytvořil ve Veselíčku jeden panský statek sloučením dvou rustikálních, poddanských statků. Informace je to neúplná, protože statků bylo ve Veselíčku jistě víc (8?). V roce 1575 byly podle pošacování ke kupní smlouvě o prodeji vesnic ve Veselíčku 4 osazené statky, o pustých se pošacování nezmiňuje. V roce 1505 zde bylo 4,75 pustých lánů pronajatých jiným sedlákům a stejně jich bylo v roce 1515. A to nevíme kolik pustých lánů bylo v těch letech nepronajato a kolik lánů bylo osazeno. Je doloženo, že se majitelům panství trvale nedařilo všechny statky ve Veselíčku osadit. Bohuslav Kalenice sloučil dva osazené statky, ale jistě k nim připojil pole, louky a jiné majetky pustých statků. A musel to mít dobře promyšlené a připravené. Přeměnu rustikálních selských statků na jeden dominikální panský provedl v době, kdy se kontribuce, tedy pozemková daň, platila jen z rustikálních (poddanských) statků a z dominikálních se neplatila. Touto změnou tedy připravil "státní kasu" o příjem z daní. Stejně připravil i faráře o desátky, které se platily ze selských statků. Víme, že se bernartičtí faráři domáhali placení desátek i ze statku ve Veselíčku, protože to byly původně rustikální statky. Spor urovnal, samozřejmě penězi, až Jošt Wolf z Schwartzenwolfu někdy okolo roku 1670. Víme, že dokonce za Alexandra Ghindertaela, který vlastnil Veselíčko v letech 1635 až 1659, se objevil statek Veselíčko na seznamu rustikálního majetku.
Ale vraťme se k tématu. Jisté je, že před rokem 1600 vznikl ve Veselíčku dominikální statek. Pak je velice důležitý rok 1600. To je rok, kdy zemřel Bohuslav Kalenice a jeho potomci si rozdělili Chřešťovické panství. Do Veselíčka přišel Bohuslav Kalenice mladší (asi s bratrem Jáchymem) jako dědic Veselíčka, Biliny, Křižanova a části Zběšiček a ve Veselíčku tak vzniklo sídlo nového panství. Kde bydlel Bohuslav Kalenice se svojí ženou Bohuslavínou rozenou Tetourovou z Tetova a dcerou Kateřinou? Podle výše zmiňovaného textu si Oldřich Kalenice, který zůstal v Chřešťovicích, půjčil v roce 1603 peníze od Adama ze Šternberka pro své bratry ve Veselíčku. Je to možné, ale doklad máme o jiné půjčce. To si v roce 1610 půjčil Bohuslav Kalenice mladší od Adama ze Šternberka 2 tisíce kop grošů míšenských. Že by začal stavět svoje sídlo? Nevíme. Možné je i to, že bydlel s rodinou v Táboře, kde získal dům od své ženy Bohuslavíny, a do Veselíčka jen dojížděl. Jisté je, že se podepisoval Bohuslav Kalenice z Kalenic na Veselí. Tak se Veselíčko do roku 1630 jmenovalo. V tom roce Bohuslavova dcera Kateřina Sladovská prodala panství Veselíčko Šternberkům a vesnice je ve smlouvě poprvé nazvána Veselíčko.
Po roce 1635 byl majitelem panství Alexander Ghindertael. Zmiňovaný text tvrdí, že zde ve Veselíčku postavil zámek. To je informace poněkud nedůvěryhodná. Pokud v době třicetileté války něco stavěl, tak to byla tvrz., tedy větší dům s tlustšími zděnými stěnami. Tvrzi odpovídá i veduta (obrázek vesnice) na mapě z roku 1684, na které je zobrazeno Veselíčko, ale to už byla majitelkou Veronika Schwartzenwolfová, vdova po Joštu Schwartzenwolfovi, se svými dvěma syny. Za Veroniky Schwartzenwolfové je ve Veselíčku doložen pivovar. Jestli byl již tenkrát na místě kde stával pivovar za Nádherných nevíme.
Veduta z archivu Třeboň
Další informace o tom jak vypadalo panské sídlo ve Veselíčku koncem první poloviny 18tého století máme jen z vedut, které byly součástí map vytvořených pro řešení sporu mezi majitelem panství Veselíčko Františkem Norbertem ze Schwartzenwolfu a vesnicí Stehlovice o les Soudný. Na těchto vedutách má sídlo již podobu zámku. Na mapě z roku 1747 je již podpis Františka Norberta Schwartzenwolfa potvrzující ukončení sporu a rozdělení lesa mezi soupeřící strany.
Veduta z archivu Třeboň.
Z doby kdy panství patřilo Chlumčanským máme informaci z bernartické matriky, že Cecilie Chlumčanská narozená v Hošticích v roce 1747 se 14.12.1773 v zámecké kapli ve Veselíčku provdala za Františka Jiřího hraběte (Franz Georg Grafen) von Wurmbrand. Zámecká kaple byla prý v prvním patře zámku.
Výrazné změny provedl ve Veselíčku Josef Bretfeld, manžel Anny Chlumčanské a majitel Veselíčka od roku 1783. Výše uvedený text uvádí, že „vystavěl pravé křídlo zámku, kde před tím bývaly jen kolny a v něm zřídil kapli sv. Anny, 1797 – 8. Zámek opatřil pěkným nábytkem a okrášlil jej sbírkou pěkných obrazů a podobizen svého příbuzenstva. V zámku i pod hrází rybníka založil anglický park. Roku 1814 přestavěl ze základu pivovar (pozdější kovárnu), kde ročně na 2000 sudů piva se vařívalo." Z dalších dokladů vyplývá, že dal zámeckou kapli rozšířit a zpřístupnit věřícím. Od roku 1801 zde byly pravidelné bohoslužby. Od roku 1804 jsou ve Veselíčku vedeny matriky narozených a oddaných a od roku 1806 i zemřelých. V této kapli, které záhy začali věřící říkat kostel, byly tedy křtiny, svatby a začaly se odsud vypravovat pohřby na hřbitov při cestě do Jestřebic. Na indikačních skicách z roku 1828, které byly součástí stabilního katastru, je zachycen půdorys zámku s parkem, je z něj zřejmé i umístnění zámecké kaple napravo od průchodu z nádvoří do parku. Součástí této kaple byla hrobka Bretfeldů, ve které byl pohřben Josef Bretfeld (†24. 8. 1820), jeho manželka Marie Anna (†20. 1. 1819) a jejich dvě dcery, Anna Marie (†2. 3. 1802) a Antonie Teresie († 29. 1. 1829).
Stabilní katastr 1828.
Bretfeld byl majitelem honosného paláce v Praze na Malé Straně. Na stěnách si nechal vymalovat všechny svoje významné majetky. Na jedné malbě byl identifikován i zámek Veselíčko.
Fotografie - Muzeum hlavního města Prahy.
Od roku 1843 mělo Veselíčko dalšího majitele, byl jím Jan Nepomuk šlechtic Nádherný (†7. 3. 1860). Za něj a za jeho syna Karla Ludvíka rytíře Nádherného (†5. 5. 1868) bylo sídlo panství v Chotovinách a z Veselíčka se stal hospodářský dvůr. Jan Nepomuk Nádherný zrušil park pod hrází rybníka a část parku za zámkem a zřídil zde sad a zelinářskou zahradu. Odmítl ve Veselíčku vystavět kostel, že jeho prostředky na to nestačí. Ale již při stavbě kostela, kterou financoval náboženský fond, usiloval o zrušení zámecké kaple. Podařilo se mu, že kostel, byť nebyl dostavěn, byl provizorně v roce 1851 vysvěcen, aby v něm mohli být náboženské obřady a byla odsvěcena a zrušena kaple v zámku. (Kostel byl definitivně vysvěcen po dostavbě až v září 1854.) Za Nádherných byly zbořeny hospodářské budovy na západní straně nádvoří, dvůr byl rozšířen a nové budovy byly na štítě označeny erbem Nádherných. Ten je na fasádě při silnici do Branic doposud.
Po Ludvíku Karlovi si jeho synové Chotovinské panství rozdělili, majitelem Veselíčka se stal Emil Nádherný a usídlil se ve Veselíčku. Emil je všude hodnocen jako velice špatný hospodář. Prodal statek ve Svatkovicích a prodal i statek ve Zběšičkách. V roce 1885 se oženil s Elisabetou šlechtičnou Hauszer. Dne 21. srpna 1887 se jim narodilo jediné dítě, dcera Marie, která při porodu zemřela. Po Emilovi máme ve Veselíčku jedinou památku a tou je hrobka v zámeckém parku. Je to hrobka Nádherných, ale Nádherná tam byla pochovaná jen dcera Marie. V červenci 1887 žádali manželé Nádherní o povolení stavby rodinné hrobky na místním hřbitově. Představitelé Veselíčka a všech přifařených obcí se tvrdě postavili proti. Hřbitov byl tenkrát jen 5 let v provozu a byl poloviční proti dnešnímu stavu, jižní hřbitovní zeď byla hned za márnicí (hřbitov byl do dnešní podoby rozšířen až v roce 1946). Nádherní vzápětí podali žádost na okres o povolení stavby hrobky v parku a bylo jim vyhověno. Pravděpodobně již v roce 1888 hrobka stála. Pochována zde byla dcera Nádherných Marie, dále matka Elisabeth Nádherné Alžběta z Hauszerů, která zemřela 13. března 1887 ve věku 52 let ve Vídni. Byl zde pochován i Jiří z Hauszerů, poručík hulánského pluku cara Alexandra III., bratr Elisabeth Nádherné, který se 12. března 1887 ve věku 23 let zastřelil ve Stockerau. Takže hned po dostavbě byly do hrobky umístěny tři rakve. Dne 27. dubna 1902 zemřel ve Vídni Emil Nádherný. Jeho rakev byla sice převezena do Veselíčka, ale již 3. listopadu téhož roku byla převezena do hrobky Nádherných v Jistebnici. Vše svědčí o tom, že ke konci manželství již nebyly vztahy mezi manžely Nádhernými ideální. Posledním pohřbeným v této hrobce byl otec paní baronky Jiří z Hauszerů, c. k. rytmistr v. v. a generální jednatel Lloydu, jenž zemřel roku 1907 ve věku 80 let. Takže bychom vlastně měli říkat, že je to hrobka Hauszerů. (V roce 1971 byly z hrobky odstraněny rakve, pozůstatky mrtvých byly převezeny na hřbitov a u márnice zakopány. Hrobka stojí jako ruina v zámeckém parku doposud.)
V roce 1898 byl vydán soupis památek Milevského okresu a zámek ve Veselíčku je popisován následně: „ZÁMEK. Stavení jednopatrové, zmodernisované. – V jedné síni freska z druhé pol. XVIII. stol.: na stropě oválný obraz znázorňující bohyni Iris; okraj obrazu tvoří znamení zvířetníková, z nichž vycházejí zlacené paprsky. Na stěnách Klotho, Lachesis a Antrophos, amoreti a p. – Hojně portraitův na plátně malovaných, z nichž nejzdařilejší podobizna dámy, označená jménem BERNARDVS A. DE ROSQ. B. 1682. – Několik zajímavých předmětů z doby empiru, jako jednotlivé kusy nábytku, hrací hodiny, rámec obrazu cís. Josefa II., pastellové poprsí dámské aj.“
Od února 1902 byl zámek se statkem v majetku Přibylů. Větší stavební úpravy byly na zámku provedeny v letech 1914 až 1916, ale rozhodující přestavba byla z roku 1939. Při této přestavbě byly obě čelní budovy zámku, dosud propojené jen vstupní branou na nádvoří, spojeny věží. Od střech až po přízemí byly přestavěny obytné části, tedy čelo zámku i křídlo směrem k parku. V prvním patře směrem k parku byla terasa a širokým schodištěm se scházelo do parku. Přibylové nechali zbořit bývalý pivovar a kompletně zrekonstruovali park. Dne 5. března 1948 byla na majetek Přibylů ve Veselíčku vyhlášena národní správa a v roce 1964 byl definitivně znárodněn.
Zámek v roce 1940 po přestavbě Přibylovými.
Další změny proběhly po roce 1952, kdy bylo zřízeno v zámku zemědělské učiliště. Zámecká budova byla zvýšena o jedno patro, přistavěna kuchyně, jídelna a internát.
Zámek dnes při pohledu přes rybník vypadá majestátně, ale památného na něm už nic není. Přiznejme je, že pokud by nebyl, tak by nám chyběl.
5. 8. 2011 Fořt