Svatební smlouva
přepis Jiří Pešta
Praes. am 24. November 1849[1]
Antonín a Anna Hammerovské [!] manželé z Veselíčka N. C.[4] 33 prosejí o vtělení a vyznamenání přiložených svadebních úmluv k cíli dosáhnutí práva vlastnictví na emphiteutskou chalupu pod Č. s.[5] 33 ve Veselíčku a pojištění všech v nich obsažených práv a zavázanlivostí.
S přílohou A in Orig.
Žádané gruntoknihovní vtělení a vyznamenání předložených svadebních úmluv k cíli zjištění všechstranných práv a závazků zde vyléhajících, pak přenešení práva knihovního vlastenství usedlosti pod Č. sp. 33 na manžele Antonín a Anna Hemmer se zachováním práv zde zjištěných se tímto povoluje, téhož vykonání listovně nařizuje a z toho týkající strany žádost kladoucí s nazpět vrácením předložené listiny vyrozumí.
Od pravomocnosti na Veselíčku dne 24ho listopadu 1849
L. S. Rud. Meyer
právní
2 fr. St[em]p[e]l
Svadební úmluva
Dnes níže psaného dne a roku stala se mezi Josef Hammerlem v zastoupení jeho dcery Anny Hemmerlový jakožto nevěstou ze strany jedné, pak mezi Janem Hemmrem z Boru[6] mladovošického [!] panství v zastoupení jeho syna Antonína Hemmra jakožto ženichem z druhé strany následovní svadební úmluva, která ale až po dosáhnutém povolení od slavného c. k. vojenského ouřadu a kněžském spojení do své ouplné platnosti vstoupiti má, a sice.
1) Slibujou jsi [!] tito nastávající manželé stálou lásku, věrnost a upřímnost obostranně zachovati.
2) Otec nevěsty Jozef Hammerle věnuje a postupuje své vlastní dceři Anně Hammerlový a jejímu nastávajícímu manželovi Antonín Hemmrovi do společného vlastenstva a užívání onen jemu dle gruntovní knihy od roku 1791 Tom. II fol. 107 p. v.[7] a 108 za vlast přináležející ve vsi Veselíčku pod N. C. 33 chalupu s jedním emphiteutským polem, loukou a živností drahnomistrovství [!] na statku Veselíčku se všemi právy a břemeny, jak odstupující takovou užíval aneb lépe užívati oprávněn byl, za jednu z obouch stran dobrovolně umluvenou cenu trhovou per 400 f. C. Mz.[8] pravím: čtyři sta ve stříbře, pak jednu krávu v ceně per 30 f. C. Mz. a vše na ženskou přináležející domovní a hospodářské nářadí neb nábytek.
3) Otec ženicha Jan Hemmer věnuje svému synovi Antonín Hemmrovi a jeho nastávající manželce jménem otcovského věna 400 f. C. Mz. a zavazuje se hned po dosaženém povolení a kněžském požehnání 300 f. C. Mz. složiti. Mimo toho jednu krávu v ceně per 30 f. C. Mz., jednoho koně v ceně per 30 f. [C. Mz.], jeden vůz [v ceně per] 20 f. [C. Mz.], jeden plouch [v ceně per] 2 f. [C. Mz.] a jedny brány [v ceně per] 2 f. 30 kr. [C. Mz.].
4) Vymiňuje si odstupující otec pro sebe a jeho manželku Annu jednu světničku s teplem a světlem zaopatřenou, zahrádku za maštalí a se stravami při hospodářovo stolu bejt až do obouch smrti, pak při hospodáře žlabu jednu krávu živit bez ouplatu a každoročně dvě mírky vyňaté sít nechati.
5) Mimo toho si ponechává odstupující otec pro sebe a jeho manželku z odstupujícího výnosu jednu částku per 32 f. C. Mz., a sice pro každého 16 f. Conv. Mz. na funus a zbejvající částku per 68 f. C. Mz. budou nastupující povinni roku 1847 zapraviti.
6) Budou nastupující povinnej [!] všechny cís. král. daně z tohoto nastoupení ze svého vlastního zapraviti a milostivé vrchnosti obzvláštně na všem poslušen [!] býti.
7) Za obzvláštní povinnost nastupujících v paměti míti mají zachování všech cís. král. policejních nařízení a všech jiných zákonů, který na jeho řemesle jakýkoliv půtah mají.
8) Dále se tyto nastupující manželé mezi sebou usnesli, že všechno nyní pozůstávající a budoucně vzdělat aneb získat mohoucí jmění za společné považované býti má a kdyby se státi mělo, že by jedna neb druhá strana v roce bez zanechání krevních dítek předemříti měla, tak ta na živě pozůstalá strana z takového věna druhej straně třetí díl nazpátky vrátiti povinna býti má, kdyby ale krevní dědice pozůstali, tak ty samé takové celé věno po zemřelé straně děditi mají.
Mimo toho se poznamenání činí, že pro rodiče odstupujícího Jozefa Hammerle 20 f. C. Mz. na přilepšení ve skrovných lhůtách vyplacené býti měly, poněvadž ale jeho rodičové zemřeli, takovou částku vybrali a týkající se s kvitancí vykázat nemůže, tak se taková částka zde s tím doložením podotýká, že zaplacená býti má.
Když po přečtení kontrahírující strany s takovou úmluvou docela spokojený být se vyjádřily, nic k připamatování neměly, tak tu směnu nejen obě strany vlastnoručně podepsaly, nýbrž k stejnému spolupodpisu potřebných svědků dožádaly a spokojený jsou, by tato listota [!] do knih kruntovních vtělené a patřičně vyznamenaná byla.
Jenž se stalo ve Veselíčku dne 15ho Juni 1846.
Anton Zoch m. p. Josef Hamdle m. p.
Svědek otec nevěsty
J. Stránský m. p. Anton Hemmer m. p.
Svědek ženich
K. Vodvářka m. p. Anna Hamllová m. p.
Zeuge
[1] Podáno dne 24. listopadu 1849.
[2] Numerus exhibiti = číslo exhibitní neboli jednací.
[3] Judicalis – zkratka označující dokumenty soudní povahy.
[4] Numerus conscriptionis = číslo popisné.
[5] Číslo správní.
[6] Na panství Mladá Vožice se roku 1842 žádný Bor nenalézal, pouze Horní Borek (2 km záp. od Miličína) a Dolní Borek (3 km sv. od Miličína). Viz Johann Gottfried Sommer, Das Königreich Böhmen; statistisch–topographisch dargestellt X. Taborer Kreis. Prag 1842, s. 88–103. Přesnou identifikaci lokality „Bor“ nemáme.
[7] Pagina versa = zadní strana listu.
[8] Zlatý konvenční měny/mince aneb zlatý ve stříbře.