Antonín Novotný o Josefu Bretfeldovi
V Praze žil a pracoval na přelomu minulého století velice pilný historik a spisovatel Antonín Novotný, jehož díla patřila před více než půlstoletím k možná vůbec nejpopulárnějším tehdejším pragensiím. Napsal řadu knih popisujících život v Praze v předchozích stoletích. Protože po roce 1948 emigroval, tak se jeho knížky objevují na pultech knihkupectví a antikvariátů znovu až v současné době.
Jedním z jeho děl je knížka: „NAPOSLEDY O PRAZE F. L. VĚKA“. A protože se v ní dostalo i na majitele Veselíčka v letech 1783 až 1820 Josefa Bretfelda, tak je škoda si tyto části nepřečíst. Při čtení je dobré vědět, že Bretfeld se narodil v roce 1730 a v popisované době to byl zřejmě čiperný stařík.
V roce 1809 hrozilo, že se do Prahy dostanou Napoleonova vojska a bylo nutné odklidit všechny cennosti a uchránit je před rabováním vojsk:
…Zda však do Budapešti, zvolené za úkryt českých klenotů, ustraněny též korunovační insignie, není zcela jasno. Jejich strážcové panského a rytířského stavu, pánové Leopold hrabě Špork a Josef svobodný pán z Bretfeldů, nemají dostatečné chuti vydati se s nimi na cestu, jež nebude parádní representací, s jejich hodnostmi obvykle spojenou. Špork se vymlouvá na své správcovství při zemském úřadě spravedlnosti, Bretfeld zase na rektorství vysokých škol. Z rozhodnutí, aby jel Bretfeld, kterého bude zastupovati jeho předchůdce v úřadě, se zdá, že svatováclavská koruna přece jen navštívila onu, kterou nosíval sv. Štěpán (17. až 20. 5. 1809)…
Novotný také v knížce obsáhle líčí tehdejší módu pořádání bálů a nemůže tedy vynechat ani Bretfelda:
…Kde ale pořádal plesy svatováclavský rytíř JUDr. Josef Bretfeld z Kronenburku, universitní profesor, senior právnické fakulty, kancléř konsistoře, strážce koruny sv. Václava a šestinásobná Magnificence? Jsa zuřivým tanečníkem, jemuž na hrob navržen epitaf: „Steh, Wanderer, nicht zu lange hier, sonst steht er auf und tanzt mit dir“, nezpronevěřil se své zálibě ani potom, když devět křížků zatížilo jeho hřbet. Měl výstavný palác v Nerudově ulici (č. p. 240-III), z něhož viděl přes kostelík a hřbitov sv. Jana v Oboře na stráň Petřína, modelovanou terénem a kulovitými korunami porostů, v něm pokoje, ozdobené vedutami staré Prahy, ale k bálům zval do Konviktu a jednou také k Vusínům (25. 2. 1813). Tu i tam shromažďoval společnost plnou distingovanosti a elegance. Šlechta pamatujíc na úkazy revoluce, nezdvihala zde přespříliš svých urozených nosů čili odložila aroganci, jíž dokumentovala povýšenost rodů, důstojnictvo bylo většinou v poli, proto i měšťanští mládenci se dostali k tanečnicím…
Vysvětlivky:
Magnificence – Bretfeld byl šestkrát rektorem univerzity
konsistoř – poradní orgán arcibiskupa
epitaf – „Poutníku, nestůj tady dlouho, nebo vstane a bude s tebou tancovat.“
12.6.2011 Petr Fořt