Josef Bretfeld
Před rokem, v červenci 2018, jsem v „Našich novinách‟ uveřejnil článek s některými doplňujícími informacemi ke knížce „Z dějin obce Veselíčko“. Nyní, po roce, je tu další doplněk.
Veselíčkem prošel, vedle jiných šlechtických rodů, i rod Chlumčanských. A dějiny tohoto rodu si zvolila jako předmět rigorózní práce na Filozofické fakultě Karlovy university Veronika Bezděková. Tehdejší práci uzavřela Chlumčanskými ze začátku 18. století a nyní, po svatbě jako Jíchová, v práci pokračuje. Dostala se ve svém bádání ke dvěma majitelům Veselíčka v letech 1751 až 1784, Antonínu a jeho synovi Janu Nepomuku Chlumčanským. Navíc zcela důsledně zpracovává i příbuzné Chlumčanských a tak bádá i v rodu Bretfeldů. Jen připomenu, že Josef Bretfeld, majitel Veselíčka od roku 1784 byl manželem Anny, rozené Chlumčanské, dcery Antonína a sestry Jana Nepomuka. Paní Jíchová na mne našla kontakt prostřednictvím stránek www.veselicko.eu a já jsem jí poskytl množství informací o šlechtických rodech Schwartzenwolfů, Chlumčanských a Bretfeldů, tedy to co jsem zjistil v matrikách, archivech aj. Asi jsem jí byl užitečný. A paní Jíchová mi to vrací tím, že pokud zjistí něco, co souvisí s Veselíčkem, tak to mám okamžitě v mailu.
Teď mi poslala informace o Josefovi Bretfeldovi a jeho předcích. Já jsem při psaní knihy vycházel z údajů Dobřenského rodopisné sbírky z Národního archivu. Chtěl jsem sice najít narození Bretfelda v matrikách, ale neuspěl jsem. Neměl jsem důvod Dobřenskému nevěřit a tak jsem předky Josefa Bretfelda od Dobřenského opsal do knihy o Veselíčku: „Josef František Antonín Bretfeld pocházel z Českého Krumlova. Rodina Bretfeldů se připomíná v Čechách již od 17. století, kdy dvorní falckrabí Šimon Brosius Horštejnský z Horštejna dne 20. března 1641 povýšil Michaela Praga, purkmistra a primátora v Českém Krumlově do stavu šlechtického s přídomkem z Pregsfeldu. Jeho syn Severin Johann Preg z Pregsfeldu obdržel listem daným ve Vídni dne 18. 3. 1696 říšský stav rytířský současně s novým přídomkem „z Bretfeld“, který pak rodina užívala. To byl děda Josefa Bretfelda. Rodiči Josefa Bretfelda byli Johan Georg Franz rytíř von Bretfeld z Českého Krumlova a Veronika von Herguet.‟ Konec citátu z knížky.
Paní Veronika Jíchová někde vypátrala, že se Josef Bretfeld narodil v Neudorfu. A teď co dál zjistila o jeho narození a co mi napsala:
„Tak mám pro vás dodatečně vánoční dárek - který jsem částečně já sama dostala od Nepomuckého archiváře Červenky. Líčila jsem mu v prosinci, jak nemůžu ten zatracený bretfeldovský Neudorf najít a jestli by se nedalo něco najít přes Josefova bratra Jana Bretfelda, kněze, protože mi říkal, že našel repertář úmrtí kněží. Tak jsem ho před pár dny prosila o signaturu na něj. Tu mi nedal, místo toho mi v něm našel záznam o Janově úmrtí v květnu 1788 a taky o jeho narození. Zase Neudorf, ale Neudorf bei Görkau, u Jirkova, a hned mi ho identifikoval jako farní ves lobkovického panství Jezeří - Nové Sedlo nad Bílinou. Našel mi i jeho narození i sňatek jeho rodičů, jeho sourozence jsem zpětně dohledala sama včetně Josefa Bretfelda 1731.‟
Josef František Antonín Bretfeld se tedy narodil 6. 5. 1731 v Neudorfu neurozeným rodičům. Otec Johan Georg Bretfeld a matka Veronika Herget jsou pravdiví, ale jejich tituly i předci už ne.
A teď proč byly údaje o předcích Josefa Bretfelda podle Veroniky Jíchové zfalšovány: „Poprvé se „upravené‟ informace objevily v rodokmenu Terezie Lažanské, dcery Josefa Bretfelda, pro účely udělení řádu hvězdového kříže. Ten mohly dostat jen ty šlechtičny, které měly mezi předky osm šlechticů z matčiny i otcovy strany, celkem šestnáct. U matky Marie Anny Chlumčanské problém nebyl, jenže pokud byl Josef Bretfeld neurozený a nově povýšený, tak ze strany otce žádní urození předkové nebyli. Terezie by ostrouhala - pokud by se nedoložilo, že Bretfeld pocházel ze šlechtického rodu. Je jasné, že motivace k upravení rodokmenu byla značná.‟ Také Dobřenský pak věřil oficiálním informacím o Bretfeldech.
Takže, berme to tak, že v naší knize je oficiální rodokmen Josefa Bretfelda. Ten pravdivý nám zjistila paní Veronika Jíchová a resumé: I za starého Rakouska se podvádělo. Paní Jíchová zatím našla v matrikách dva bratry a čtyři sestry Josefa Bretfelda. Teď nás čeká ještě najít jeho skutečné prarodiče a další předky.
Tento článek jsem poslal paní Veronice Jíchové k odsouhlasení a její odpověď je tady:
Váš článek bych zaměřila více na Bretfelda než na to, jak jste se ke které informaci dostal. (Údaj o místě narození Neudorf mám od Krásnopolského, kterého jste mi poslal Vy, a Krasnopolski to má z matrik právnické fakulty UK, kde se vždycky uváděla obec narození, bohužel bez bližší specifikace).
Já si nemyslím, že Bretfeld vědomě lhal. Kdyby chtěl klamat, dělal by to od začátku a šikovněji. On se za šlechtice nevydával. Přišel do Prahy jako nešlechtic, na nic si nehrál, tvrdě pracoval, a když získal úspěch, peníze a prestiž, řádně požádal o povýšení do šlechtického stavu. Od píky, nejdříve na prostého šlechtice, pak na rytíře, nakonec na svobodného pána. To byl docela raketový vzestup. Při třetím povýšení už si vzal stejný erb, jako měli Pregové z Pretfeldu, takže už o nich věděl a hlásil se k nim, ale v textu o nich nemluví a erb si mohl legálně navrhnout, jaký chtěl. Stále nic nezákonného.
Za hranice zákona vstoupil on nebo jeho rodina až vytvořením rodokmenu, spojujícího ho s Pregy z Pretfeldu, pro dceru Terezii Lažanskou z Bretfeldu. Tady je ale velká otázka, zda šlo o lež nebo o omyl. Narození otce Johanna Georga Bretfelda nelze najít, musel přijít z jiného místa. A pokud přišel, nemohl to být syn vojáka z rodu Pregů, jak je napsáno v rodokmenu? My kvůli Bretfeldům z okolí víme, že je to silně nepravděpodobné. On to vědět nemusel. Setkal se s rodem se stejným predikátem a dosáhl na neurozeného neobvyklého vzestupu, který udivoval jeho okolí. Zřejmě mu říkali, že není možné, aby tohle dokázal a nebyl už šlechtického původu. Zda nemůže z toho rodu pocházet. A on to moc chtěl. A dceři by to pomohlo. A narození otce nešlo najít, což je zvláštní a mohlo by znamenat původ z Pregů. Bretfeld se spíše nechal přesvědčit.
Ten rodokmen si nesestavoval sám, neměl s tím žádné zkušenosti. Nechal si ho u někoho udělat. Ten někdo jezdil po farách a hledal. Byl za to dobře placený a věděl, že Bretfeld touží po šlechtickém původu a on dostane víc, když ho prokáže. Ten genealog mohl vědomě lhát, nebo taky věřit, že to tak bylo. My víme, že se Veronika Hergetová nemohla narodit 1710, když se vdávala 1716. Jenže co když Bretfeld dobu sňatku neznal a jeho genealog ji nenašel? Normální postup je hledat starší sourozence a před tím sňatek. Jenže svatba je u nevěsty a často bývá jinde, než kde žili. Mockrát se vůbec nenajde. Bretfeld se narodil 1731, sňatek 1716 je dost dávno. Pokud genealog hledal a nenacházel, tak mohl usoudit, že to bylo jinde a nelze najít. (Špatně odvedená práce, ale ne nutně lež.) A že ke sňatku muselo dojít brzy před 1731. A že se Veronika mohla narodit asi 1710 (pak by jí bylo při narození Josefa asi 20) a Johann Georg 1700. My nevíme, co všechno Bretfeld s genealogem věděli, co byl omyl a co úmyslná lež, nemuseli vědět kromě Bretfeldova narození nic a mohli upřímně věřit tomu, co napsali do rodokmenu. Bretfeld tomu rozhodně i chtěl věřit a kvůli dceři se mu to hodilo, ale stále to nemusela být vědomá lež, jen toužebné, zoufalé přání. Neodsuzovala bych ho.
Ostatně, rod erbovníků s erbem od 1641 (erbovník čili erbovní měšťan podle českých zvyklostí navíc ani nebyl šlechtic, jen aspirant na něj!) žádné zvláštní terno není, docela ubohoučký zisk, ale pár generací k dobru a dost, aby to Terezii stačilo. Bretfelda coby neurozence ohromně těšilo i to. Kdyby chtěl doopravdy podvádět, mohl si nechat vystavit falešné listiny o mnohem starobylejším a významnějším původu. On ale jen spojil skutečně existující (a nevýznamný) rod s tím svým, jehož počátek zřejmě skutečně neznal.
Přijde mi to spíš jako úsměvné vyprávění než něco odsouzeníhodného.
Přirozeně že to naštve, když člověk něco napíše, navíc do knihy, a ono se ukáže, že to bylo jinak. Jenže historikům se to stává věčně a tak jsou zvyklí, Vztekají se většinou jen zezačátku. :o) Můj kolega, doktor Ryšavý, tomu říká lekce pokory od osudu.
Vy se ale vztekat nemusíte. Není to Vaše chyba a nemusíte bránit svou práci. Původ Bretfeldů, tak jako Vy, ho má třeba i gothajský almanach. Prostě úplně všichni.
Takže by bylo dobré začít u Bretfelda od toho, co píše Dobřenský, doplnit údaj z gothajského almanachu a encyklopedií, výpis Tereziina rodokmenu z databáze Augusta Sedláčka... A pak pokračovat, že ve skutečnosti to bylo úplně jinak. Nerozebírat, co jsem Vám poslala a jak jsem se s Vámi seznámila atd. (pokud chcete, můžete mi poděkovat za původ informací, ale nemusíte), soustřeďte se jen na fakta. V matrice Nové Sedlo nad Bílinou je Bretfeldovo narození, jeho sourozenci, úmrtí otce, svatba rodičů,
Nicméně já jsem hledala narození Bretfelda ne proto, že jsem chtěla mít všechno pentlích. Ale kvůli nesouladu mezi postupným povyšováním od neurozeného a údajným rytířským původem. A jeho nobilitační listiny jste objevil v Nepomuku Vy. Právě ty mluvily od začátku o tom, že něco nesedí, a mluví tak ke každému, kdo něco o heraldice ví. Matriční záznamy jen potvrzují, co si Bretfeld na začátku myslel - že není urozený. Urozeným se stal svým povýšením do šlechtického stavu naprosto legálním způsobem. Šlechtický rod Bretfeldů je zcela plnoprávný, jen začíná teprve jím a ne jeho předky, jak doufal.
Takže by se chtělo zmínit o nobilitacích a pak o matrice.
Interpretaci nechám na Vás, jisté je, že Bretfeld si to přál a že to pro Terezii i potřeboval, takže mohl klamat. Nejspíš ale neklamal, jen se mýlil. Jeho genealog mohl klamat ještě s větší pravděpodobností, ale i on se mohl jen mýlit.
S pozdravem Veronika Jíchová
A moje odpověď:
Už poněkolikáté čtu Váš mail a nevím jak odpovědět. Především cítím velký ostych, že mi věnujete tolik času a sepisujete poznámky jen pro mne.
Ještě jednou Vám musím připomenout, že jsem totální amatér a historik ze mne nebude. Jen jsem měl zájem zjistit něco z historie mé rodné obce a při tom jsem samozřejmě nemohl obejít majitele panstvíčka (4 vesnice) Veselíčka. A přiznávám, že mě to velice zaujalo. První informace o historii Veselíčka jsem získal z Kytkovo knížky vydané v roce 1940 „Milevsko a jeho kraj‟. Pan Kytka si nedělal žádné starosti se správnou interpretací slov. Např.: místo Ghindertael psal Güntherthal, další majitel byl podle něj Schwartzkopf, ve skutečnosti byl Schwartzenwolff aj. Přesto jsem rád, že ta knížka existuje, i když s řadou nepřesností, protože je základním návodem pro studium historie vesnic v okolí Milevska.
Vám asi nemusím líčit, jak je krásné po lopotné práci najít nějaké informace, po kterých tak dlouho pátráte. Pak třeba přijde náhoda, že do vyhledávače napíšete Bretfeld a ona se Vám objeví nabídka antikvariátu z Vídně na Krasnopolského. Tak to objednáte a za nějaký den knížka přijde s fakturou přiloženou v balíčku. Dodnes žasnu, že mi tak věřili, že to zaplatím. S Bretfeldem jsem měl vůbec starosti, než jsem získal Krasnopolského. Petr Mašek v nějakém článku v němčině psal o Lažanských a nerozpakoval se napsat, že otec Terezie, Josef Bretfeld, se narodil v roce 1730 a zemřel 1839. Vůbec mu nevadilo, že dal dohromady otce a syna Bretfeldy. Psal jsem Doc. Čornejové do Ústavu dějin Karlovy university, ta mi napsala, že životopisné údaje o profesorech nevedou atd. A teď přijdete vy a hledáte dokonce Bretfeldova skutečného dědečka.
V roce 2015 slavila moje rodná víska Bilina, která je nyní součástí Veselíčka, 800 let od první písemné zmínky. Já jsem si dal závazek (sám pro sebe), že k této příležitosti dám dohromady knížku o historii naší obce a to se mi povedlo. Nemyslím si, že v dohledné době někdo vydá další knihu, ani já ne. A tak už nechodím do archivů, pokud nedostanu nějaký konkrétní tip, a v hledání historie mě provokují jiní, např. paní Jíchová apod.
Takže závěrem: Vy, jako historička, jistě dáte přednost psaní o Bretfeldovi, ale mne jako amatéra někdy více fascinuje ta cesta bádání, tedy jak se informace našly.
A ještě jedna věc. Kdysi jsem měl už dost informací o historii Veselíčka a bylo mi líto je schovávat doma. Tak jsem šel za ajťákem, který dělá obecní stránky, že bych tam ty svoje články o historii postupně zveřejňoval. Jeho přístup byl natolik nevstřícný, že jsem si nakonec udělal stránky svoje: www.veselicko.eu . Někdy v roce 2014 jsem stránky přestal doplňovat, protože jsem připravoval knížku. Přiznávám, že jsem měl už vloni představu, že stránky zruším a přestanu platit i doménu veselicko.eu. Jenže pak se mi doneslo, že se pořád najdou lidé, kteří si ty články čtou, nebo dokonce emigrant ze sousední vesnice, který teď žije ve Finsku, je jimi nadšen. Tak je budu ještě chvíli držet při životě. A tady je nápad, ke kterému potřebuji Váš souhlas. Pověsil bych na ty svoje stránky můj původní článek o Bretfeldovi, ten který jsem Vám dal k odsouhlasení a za ním Váš poslední mail (protože je nádherný) a taky moji odpověď.
Zdraví
Petr Fořt
Dobrý den!
Pokud chcete, uveřejněte je.
S pozdravem Veronika Jíchová