VESELÍČKO a BILINA
Kapitola 4

Chlumčanští

Schwartzenwolfové se postupem doby spříznili s rodinou Chlumčanských. Antonín Chlumčanský z Přestavlk a Chlumčan je podepsán jako svědek na „daňovém přiznání" z roku 1715 statku Veselíčko majitele Františka Norberta Schwartzenwolfa. Podle Cetenských kroniky se jedna z dcer Norberta Schwartzenwolfa provdala za Františka Chlumčanského, bratra budoucího majitele Veselíčka Antonína Josefa Chlumčanského z Přestavlk a Chlumčan. František brzo po svatbě zemřel a jeho žena prožila svůj život ve Veselíčku.  Dalším propojením těchto rodin se stala Ludmila Schwartzenwolfová rozená Chlumčanská. Jejím manželem byl Adalbertus Johanes (Vojtěch Jan) Schwartzenwolf. Dokladů o spřízněnosti těchto dvou rodin je mnoho. Ještě o řadu let později, byl dne 14.12.1773 Adalbert Schwartzenwolf za svědka na svatbě Marie Cecilie dcery zemřelého Antonína Chlumčanského z Přestavlk a Chlumčan s Františkem hrabětem Georgiem de Wurmbrandtem. Svatba byla v zámecké kapli ve Veselíčku. Dne 15.10.1819 sepisoval Vojtěch Chlumčanský testament. Jako svědek listinu podepsal mimo jiných také Franz Ritter von Schwartzenwolf, nejspíš vnuk Františka Norberta. 

Dne 1. listopadu 1751 prodal Norbert Schwartzenwolf panství Veselíčko včetně polí, luk, lesů a rybníků, s krčmami ve Veselíčku, Křižanově, Bilině a Zběšičkách, s kostelními věcmi v domácí kapli na Veselíčku (domácí kaple byla v prvním poschodí zámecké budovy), i s právem pastvy v lesích a porostech ke vsi Okrouhlé a Líšnici patřících. Stanovená cena byla 30.500 zlatých. (František Norbert Wolf ze Schwartzenwolfu zemřel v Milevsku ve věku 82 let a pohřben byl 15.4.1757 v Milevsku v klášteře.)

Novým majitelem panství Veselíčko se stal Antonín Josef rytíř Chlumčanský z Přestavlk a Chlumčan.

Starý vladycký rod Chlumčanských z Přestavlk, jenž dal národu i církvi mnoho znamenitých mužů, pocházel z Přestavlk ve stříbrském okrese, tedy z Plzeňska. Jednalo se o velmi rozvětvenou rodinu, jejíž členové se dostali na jih roku 1709, to když Antonín Chlumčanský koupil statek Růženou u Nadějkova. Se svojí manželkou Johanou Voršilou, rozenou Rozhoveskou z Krucenburka, měl 12 dětí (9 dcer a 3 syny).

Jedním z těchto synů byl právě nový majitel Veselíčka, Antonín Josef, rytíř z Přestavlk a Chlumčan. Roku 1742 se stal pánem na Hošticích Chlumčanských a poté roku 1751 koupil panství Veselíčko. Nemáme sice z té doby mnoho zpráv, ale víme určitě, že ve Veselíčku byl za vlády Chlumčanských pivovar, lihovar, draslovna a dva mlýny.         

Antonín Josef Chlumčanský zemřel 23. září 1768 ve Veselíčku a byl posledním pohřbeným v bernartickém kostele. Se svojí ženou Josefou Obyteckou z Obytce měl sedm dětí, které se dožily dospělého věku.

Syn Anton (*1745) se stal knězem u bosých augustiniánů s převzatým jménem jako otec Štěpán (Stephan). Později byl polním kurátem a zemřel v Maďarsku při plnění povinností.

Dcera Cecilie narozená v Hošticích  v roce 1747 se 14.12.1773 v zámecké kapli ve Veselíčku provdala za Františka Jiřího hraběte (Franz Georg Grafen) von Wurmbrand.

Syn Josef, vstoupil do řádu bosých augustiniánů, později byl farářem v Litoměřicích.

Syn Václav Leopold se narodil 15. listopadu 1749 v Hošticích Chlumčanských a když jeho otec o dva roky později koupil Veselíčko, prožil zde své dětství i mládí. Proto vždy na Veselíčko pamatoval. Studoval gymnázium v Německém Brodě, roku 1765 byl přijat do semináře sv. Václava v Praze, kde dosáhl hodnosti mistra svobodných umění. Roku 1771 se stal bakalářem (docentem) na Universitě Pražské a následujícího roku byl vysvěcen na kněze. Stal se kaplanem v Klášterci, poté roku 1777 farářem ve Skoroticích a o dva roky později děkanem v Děčíně. Téhož roku 1779 byl ustanoven kanovníkem, kazatelem u sv. Víta v Praze. Roku 1795 se stal světícím biskupem a následujícího roku generálním vikářem. Roku 1801 byl pak jmenován biskupem litoměřickým, kde na tento stolec nastoupil 30. června 1802. Dne 15. března 1815 se stal arcibiskupem pražským. Byl velkým dobrodincem chudiny, kostelů a škol, které zakládal. Roku 1817 také věnoval 8000 zlatých na založení Národního muzea. Uměl velmi dobře česky a všude byl znám jako český vlastenec. Zemřel v Praze dne 14. června 1830 a pochován byl v kapli Kinských u sv. Víta. Jím vymřel starý rod rytířů Chlumčanských. Kostelu ve Veselíčku (tehdy zámecké kapli) odkázal drahocenný kalich s příslušenstvím a drahá mešní roucha. Za své rodiče také zřídil nadaci při bernartickém kostele. Do Veselíčka často dojížděl k návštěvě svého bratra Jana Nepomuka a sestry Anny, provdané Bretfeldové. Zemřel 14. června 1830 jako poslední potomek starobylé šlechtické rodiny Chlumčanských z Přestavlk a Chlumčan.

Syn Adalbert (Vojtěch) se narodil 1751 v Hošticích. Po smrti otce Hoštice zdědil. Později je prodal svému bratru Václavu Leopoldovi, pozdějšímu pražskému arcibiskupovi. (Od roku 1799 byl majitelem Hoštic Jáchym Zádubský ze Šontálu.)  Věnoval se vojenské službě, byl velitelem litoměřického batalionu a zemřel jako podplukovník. Nikdy se neoženil.

Dcera Maria Anna Ignazia se narodila 1.8.1753 ve Veselíčku. Provdala se 14. června 1772  za Josefa Bretfelda, pozdějšího svobodného pána z Kronenburgu a majitele Veselíčka.

Syn Jan Nepomuk Chlumčanský se narodil 28.2.1757 ve Veselíčku. Podle závěti svého otce zdědil panství Veselíčko. Také on se dal na vojenskou dráhu a tak dne 8. května 1783 prodal Veselíčko za 31.860 zlatých, 59 a ¾ krejcaru svému švagru Josefu Bretfeldovi. František Josef Bretfeld, syn Josefa Bretfelda a tedy synovec Jana Nepomuka, o něm napsal v roce 1811: Jan sloužil jako poručík na štábu pěšího pluku a zemřel 22.6.1800 na zámku v Poděbradech na následky zranění z bitvy u Dorniku. (Johan, kaiserlicher kőniglicher Oberlieutenant bei der Stabsinfanterie, geboren zu Weseliczko, starb den 22. Juny 1800 auf dem Schlosse zu Podiebrad, an den Folgen einer in der Schlacht bei Dornik erhaltenen Lähmung.) Nejspíš šlo o méně významnou bitvu ze začátku napoleonských válek. Doornik je v okrese Tournai v Belgii, nedaleko francouzských hranic.

K dokreslení doby jednu poznámku. V letech 1770 až 1772 nastala katastrofální neúroda. Lidé umírali hlady. Na morovém hřbitově u sv. Rozárky mezi Bernarticemi a Borovanami bylo v té době údajně pohřbeno více než 700 obětí hladu a nemocí.

Robota

Robotní povinnosti znovu upravil, tentokrát poslední robotní patent Marie Teresie z roku 1775. Ten rozdělil poddané do 11 robotních tříd podle majetku. Toto rozdělení se pak stalo základem pro berní zatížení poddaných: od podruhů, kteří nevlastnili půdu, neplatili tedy žádnou daň a měli konat robotu 13 dnů ročně, až po nejmovitější sedláky, kteří platili 42 zlatých 45 krejcarů roční kontribuce a týdně museli konat třídenní robotu se čtyřmi kusy potažního dobytka a mimo to ještě pěší robotu jednou osobou tři dny v týdnu v době od 16. května do 28. září. Současně byla stanovena délka robotního pracovního dne: v zimě na 8 hodin, v létě na 12 hodin včetně přestávky na oběd a na cestu do práce a z práce. Reforma přinesla úlevu hlavně sedlákům.

Z robotního seznamu z roku 1777 pro Veselíčko je zřejmé, že v té době bylo ve vsi 13 chalupníků. Václav Šerhant na domě číslo 12 měl daňovou povinnost 1 zlatý a 1/8 krejcaru a robotu 26 dní v roce. Stejné daňové a robotní povinnosti měli také ostatní:  Václav Jaroš č. 11, Václav Jaroušek č. 9, František Jaroušek č. 15, Ignác Čejka č. 24, vdova Šerhantová č. 10, Josef Čejka č. 17, Jan Zika č. 23, Antonín Jaroušek č. 8, Matěj Liška č. 2, Vojtěch Cimburka č. 3, František Černý č. 8, Jan Zelenka č. 12. Ostatní obyvatelé Veselíčka byli podruzi a v robotním seznamu nejsou jmenovitě uváděni. Ti měli stanovenou robotu 13 dní v roce. Ve vsi Bilina bylo sedm sedláků: Martin Augusta č. 11, Václav Turek č. 5, Josef Kubín č. 6, Mates Jaroušek č. 7, Frantz Černý č.9, Johan Jaroušek č. 10 a Frantz Stejskal č. 13. Bilinští sedláci měli stanovenou kontribuci (pozemková daň) 31 zlatých a 50 krejcarů ročně (Johan Jaroušek a Stejskal polovinu). Robotovat museli tři dni v týdnu potahem se dvěma voly. Předepsánu měli také ruční robotu dva dni v týdnu od svátku sv. Jana do sv. Václava.

24.11.2010

                                                                      Další kapitola


 


Kontakt

Oblíbené odkazy