NÁRODNÍ POLITKA 1897

            Ve středu dne 17. února 1897 uveřejnila Národní politika  zprávu o soudním řízení, jehož účastníkem byl majitel velkostatku Veselíčko Emil rytíř Nádherný. (Text opsaný bez úprav)

Krádež na zámku rytíře Nádherného ve Veselíčku.
(Před soudem porotním.)

V Táboře, 15. února.

            První případ tohoto porotního období tvořil smělý čin, za který by se nemusel stydět ani nejrafinovanější darebák. Loňského roku přijat byl za sloužícího u pana Emila Nádherného rytíře z Borutína, 27letý Alois Kučera ze Zámostí (okres Jičínský), smělý to muž, který na ráz se uměl zamluviti.

            Ve službě zaměstnán byl od 21. března do 14. července minulého roku, kdy vystoupil, poněvadž nebyl mocen němčiny, která na zámku byla obcovacím jazykem. I vrátil se do Prahy, aby hledal si nové zaměstnání, což trvalo déle jednoho měsíce, takže během této doby upadl do dluhů. Konečně dostal místo ve Tvoršovicích u pana rytíře Kittona, ale ani tu nepobyl dlouho, poněvadž nešťastná němčina dělala mu obtíže a připravila jej znovu o dobré místo. Vrátil se tedy znovu do matičky Prahy a zamířil rovnou ke svému příteli od nedávna Karlu R., dámskému krejčímu na Král. Vinohradech, se kterým se byl krátce před tím seznámil. R., dobrosrdečný mladík – tak byl všeobecně líčen – ujal se Kučery jako svého bratra a z toho mála co vydělal, poskytl mu v nejkrutější chvíli, ano dělil se s ním delší čas též o oběd a penězy těžce vyzískanými jej zakládal.

            Kučera svého přítele přímo zbožňoval, neboť poznal v něm duši šlechetnou, nezkaženou a těžce nesl, že R. kvůli němu upadá do dluhů. Kučera hleděl bídu obou zmírniti tím, že zastavil všechny cennější svoje svršky; na čas vyvzdoroval útoku nezbytných životních potřeb, ale bída zase tloukla mocně na dvéře jejich společného příbytku. Tu odhodlal se nešťastný mladík, který dosud byl trestán jen pro rvačku  vězením třídenním, ke skutku, který pro celý jeho život stal se osudným; pojalť myšlenku okrásti svého bývalého chlebodárce, pana rytíře Nádherného. Za tou příčinou předstíral svému soudruhu R. a jeho domácí paní, že si dojede k otci pro podíl, zastavil svrchník, vypůjčil si ještě od svého kamaráda pár zlatých a skutečně odjel. Ale místo ke svému otci do Jičína zamířil na nádraží císaře Františka Josefa a  zde koupi si lístek do stanice Veselíčko-Bránice na dráze příčné. Bylo již tma když dne 29. října přibyl k cíli své cesty. Šel  zvolna k zámku  a jsa se všemi místnostmi i zvyky dobře obeznámen, dostal se postranními vrátky do parku. Zde ukryl se v křoví a čekal až v zámku ulehnou. Když k 11. hodině v noci seznal, že světla ve všech oknech jsou zhasnuta, odvážil se k činu. Věděl, okno vedoucí z kuchyně do parku bývá otevřeno a zkusil tuto cestu. Bez hluku dostal se do kuchyně a odtud na chodbu, a s té pak vnikl do prvého patra nikým nepozorován, neboť kroky jeho dusily tlusté koberce. Vešel přímo do ložnice pana rytíře Nádherného, jež se nikdy na noc nezavírala. Majitel zámku pohřížen v hlubokém spánku netušil, jaká návštěva dlí u jeho lože, jest nahluchlý a pak znal Kučera pánův zvyk, že každého večera pil víno… Kučera přistoupil rovnou k toiletnímu stolku a ze zásuvky vybral 6 krabic s různými šperky, na které se v tu chvíli nepodíval. Na to uchýlili se k nočnímu stolku, z něhož vzal si klíče od psacího stolku, šel do sousedního pokoje, zde otevřel přihrádku a vyňal odtud dvě stozlatové bankovky a zlatý prsten. Na to stolek opět zamkl, vplížil se zpět do ložnice, položil klíčky na předešlé místo, po terase sešel do parku a nepozorovaně zmizel. Pak zvolna ubíral se k Milevsku, kde na stanici vyčkal příjezdu ranního vlaku a v 11 hodin již byl v Praze.

            První cesta vedla jej do zastavárny státní, kde na jednu garnituru knoflíků půjčili mu 15 zlatých, odtud šel na Žižkov, kde zastavil prsten a druhou garnituru knoflíků za 60 zlatých, mimo to jinde dal do zástavy 2 jehlice za 2 zlaté. Vrátiv se zpět do Prahy stavil se ve Svatováclavské záložně, v jejíž zastavárně uložil jinou garnituru knoflíků proti půjčce 16 zlatých, jehlici za 1 zl. a v erární zastavárně, kam se na to podruhé odebral, zastavil poslední garnituru knoflíků za 20 zlatých. Pak šel na Letnou, kde lístky zástavní zahrabal pod strom. Celkem v zastavárnách půjčili mu 114 zlatých, sám pak v zámku ukradl 2 stovky, tak že měl 314 zlatých. Asi po 4. hodině odpolední přišel ke svému příteli R., řekl mu, že otec mu slíbil, že mu pošle peníze  a dal R. pouze obnos, jejž si vypůjčil na cestu. Druhého dne nastoupil službu jako lokaj u pana Angela Neumanna, ředitele německého divadla, ale nevydržel tu dlouho; pan Neumann mu málo platil, ale za to moc poroučel, tak že Kučera raději vystoupil a hledal si jiné místo. Mezi tím, docházeje k R. na noc, řekl asi 3 nebo 4 dny po krádeži, že mu otec poslal peníze poukázkou a dal mu ihned 80 zlatých, aby zaplatil, co je dlužen a záhy na to 2 stovky, aby mu je uschoval.

            Když však Kučera od Neumanna vystoupil, koupil z peněz u R. uložených pro sebe i pro svého přítele 2 haveloky, 2 cylindry, 2 páry lakýrek a takto vyfintění dělali na venkově návštěvy u svých příbuzných, jednou v Ouběnicích, po druhé v Jičiněvsi. Po návratu do Prahy přijal Kučera místo u paní Broschové v Mariánské ulici, kde nastoupil 16. listopadu. Den před tím zašel si na Letnou, zástavní lístky tu vyhrabal, šel na Žižkov, vyplatil zde garnituru knoflíků a prsten, na které bylo půjčeno 60 zlatých a prodal obé u zlatníka Josefa Svobody na Staroměstském náměstí za 96 zlatých. Ostatních 5 zástavních lístků dal v neděli R-ovi, řka, že je koupil na Žižkově, aby je penězy, jež u sebe má, vyplatiti a Svobodovi prodal.

            Dne 16. listopadu R. to učinil, ale Svoboda dal jej zatknout, načež po jeho výslechu zatčen u paní Broschové též Kučera. Pan rytíř Nádherný udal však, že se mu ztratilo na hotovosti 220 zl. a mimo šperky, o nichž Kučera udal, že je vzal, ještě garnitura knoflíků, pak 4 malé knoflíčky s routami a stříbrná jehlice s pravou perlou v ceně 110 zlatých. Úhrnnou cenu páčí si na 620 zlatých.

            Oba mladíci dopraveni do Tábora do vazby vyšetřovací a dne 15. t. m. před porotní soud, jemuž předsedal president pan Okenfus. Kučera se k činu svému přiznal, R. pak udal, že o ničem neměl ani tušení. Co se věcí uzmutých týče, ukradl pouze 2 stovky, 4 garnitury knoflíků, 3 jehlice a 2 prsteny.

            R. tvrdí, že se do celé věci dostal jako Pilát do creda, a bylo to skutečně pravděpodobno, že přátelství jeho s Kučerou přišlo mu draho.

            Porotcům dány 2 otázky: ohledně Kučery na zločin krádeže, ohledně R. na účastenství v tomto zločinu. Po řečích státního zástupce pana dra Potěšila  a obhájců pánů dra Cikharta a dra Bláhy po dlouhé poradě prohlásil vrchní porotce pan Josef Listopad výrok soudců z lidu, kteří první otázku zodpověděli jednohlasně kladně, druhou záporně. Následkem toho Kučera odsouzen do těžkého žaláře na 2 léta, čtvrtletně postem zostřeného a k náhradě 135 zl. 78 kr. panu rytíři Nádhernému. R. byl ihned propuštěn na svobodu a nejbližším vlakem spěchal do Prahy.

ZPĚT!


Kontakt

Oblíbené odkazy