KŘIŽANOV

             Křižanov je vesnice přirostlá k Veselíčku téměř pupeční šňůrou. První zmínka o Křižanovu je na stejném foliu (papíře) jako o Veselíčku. Je to „Rejstřík nedoplatků roboty z obvodu zvíkovského a milevského panství z roku 1488“, nazývaný „robotní registra zvíkovská“. Tak byl Křižanov až do roku 1850 vždy součástí stejného panství jako Veselíčko a Bilina. Navíc právě po zrušení panství v roce 1849 a jejich nahrazení obecní samosprávou vytvořily Křižanov a Bilina společnou obec. Doklad o tom máme ve sčítacích arších ze sčítání lidu v letech 1869 a 1880.  V roce 1890 jsou již obě vesnice samostatné. Sčítací archy z roku 1880 jsou bez podpisů představených obce, ale v roce 1869 všechny archy v Bilině podepsal Václav Vachuta představený obce Křižanov a Josef Soldát radní (asi za Bilinu).  

Sčítací arch z roku 1869 - obec Křižanov, osada BilinaBilina sčítání 1869 (normální)

Podpisy na sčítacím archu z roku 1869Sčítání Bilina 1869 podpisy (normální)


            A teď do současnosti. Křižanov měl to štěstí, že jeho starostou byl po roce 1902 Josef Vachuta, velice schopný a uznávaný člověk. Byl dlouhodobým starostou veselského spořitelního a záložního spolku, pozdější Kampeličky, byl 35 let v okresním zastupitelství, okresní hospodářské záložně atd. Tento pán měl na sklonku života dobrý nápad, vzal sešit a zapsal do něj,  ve kterém domě v Křižanově kdo bydlí a bydlel a některé další vzpomínky. Na straně 41 popisuje stavbu mariánského sloupu v Křižanově:

            O památné soše pany Marie na místě dle  pověsti z bývalých cholerových nemocí v nichž byly zřízeny nouzové hřbitůvky, poněvadž se pohřby rychle opakovaly a hřbitovy plnily.
            Takovým hřbitůvkem má býti také to pažitové místo před starou, v roce 1668 postavenou sochou p. Marie, před Brumlíkovou budovou č. p. 14. Pověst o tom praví, že když urozená paní z Bretfeldů dala tuto sochu postaviti a sochaři jí postavili obličejem proti slunci směrem k Římovu, socha s tím postavením nebyla spokojená a do rána se obrátila obličejem ke Svaté Hoře a tak stojí do dnešního dne.
            Jest však podivno, že až dosud se nikdo nepřesvědčil, zdali jest tam skutečně pohřební místo, zdali je na pověsti co pravdy, či je to snad pouhá smyšlenka.
            Že dala urozená pani z Bretfeldů  tuto sochu postaviti jest více než pravděpodobno, poněvadž jest skutečná pravda, že ta pani dala postaviti tuto chalupu č. p. 14 jako hospodu, na kterou si vložila služebnost, že musí všichni její nájemci i vlastníci pokud tam obývati a hostinskou živnost provozovati budou, odbírati pivo z jejího pivovaru ve Veselíčku…"

            A teď upřesnění a vysvětlení. Žulový sloup se sochou panenky Marie je mimořádně starou památkou. Na soklu je vytesán letopočet 1678 (tedy ne 1668 jak píše Josef Vachuta). Rok 1678 je rokem kdy zemřel majitel panství Veselíčko Jošt Vilém rytíř Wolf ze Schwartzenwolfu. Panství po jeho smrti vedla vdova Marie Magdalena Veronika rozená Chobotská z Ostředku. A vedla je až do roku 1698, kdy nabyl plnoletosti druhorozený syn František Norbert a byl prohlášen za majitele panství. Již za života paní Marie Magdaleny byl ve Veselíčku pivovar.
            Marie Anna Bretfeldová žila mnohem později. Narodila se ve Veselíčku jako Chlumčanská 1. 8. 1753 a zemřela  20. 1. 1819 v Praze (pochovaná ve Veselíčku). Jejím manželem byl Josef Bretfeld, majitel Veselíčka v letech 1783 až 1820.
            Tedy pokud je pravda, že sloup se sochou nechala postavit majitelka panství, tak to musela být Marie Magdalena Veronika Schwartzenwolfová. Hospoda už mohla být postavena o více jak sto let později za Bretfeldů.

Josef Vachuta 

Vachuta Josef (normální)


Křižanov - mariánský sloup

Křižanov sloup (normální)

Mariánské sloupy se stavěly ke slávě Panny Marie, často jako díkuvzdání za ukončení moru či jinou významnou pomoc.

 6. 4. 2011, Petr Fořt

ZPĚT


Kontakt

Oblíbené odkazy