Licence na kolotoč

V Okresním archivu v Písku je uloženo množství dokumentů z Okresního úřadu v Milevsku. Mezi nimi je také složka, která svědčí o potížích paní Marie Kopecké z Veselíčka se získáním licence na provozování kolotoče.

Hned jako první je ve složce založená žádost o povolení provozovat kolotoč ze dne 3. prosince 1926. V dopise zaslaném na Okresní politickou správu Milevsko Marie Kopecká uvádí nejdříve svoje curriculum vitae. Narodila se 6. srpna 1899 na Hluboké rodičům Janu a Marii Šubrtovým. Nyní bydlí v Křižanově č. 19. Jejím manželem je Emanuel Kopecký, dělník. Kolotoč zdědila po svém švagrovi. Provozováním kolotoče chce uživit svého manžela a dítě.

Okresní politická správa postupuje žádost na Zemskou politickou správu do Prahy. Zemská politická správa se dotazuje na Marii Kopeckou na četnické stanici v Bernarticích i na Hluboké. Z obou stanic jde na Zemskou správu zpráva o její bezúhonnosti. Jen bernartičtí četníci se zmiňují o drobném prohřešku, který měl Emanuel Kopecký. Dne 4. března 1927 Zemská správa žádosti nevyhovuje. Snad to zavinil ten drobný prohřešek Emanuela.

Hned 28. března 1927 vypravuje Marie Kopecká žádost novou. Jen upřesňuje, že kolotoč zdědila po švagrovi Janu Flegrovi. V žádosti z 6. února 1928 je již uvedeno bydliště Veselíčko č. 64. Žadatelka "… prosí opětně o udělení licence na kolotoč, kterýž jest jejím jediným zděděným majetkem a zdrojem výživy. Důvody: Manžel jest válečný invalida a v našem okresu není práce pro zdravé nabízející se dělnictvo ku práci. Jediná práce v lese na několik dní stačí sotva na získání paliva na zimu. Žadatelka jest u podniku toho od dětství a vždy přesně dle zákona se řídila. Nepovolením provozování zničen by byl poslední jediný majetek a zdroj výdělku rodiny…" Není třeba popisovat, že obě žádosti byly opět zamítnuté.

Neúnavná Marie Kopecká posílá dne 21. března 1928 svoji žádost na Ministerstvo vnitra do Prahy. Žádost je o produkční licenci na kolotoč a pro Emanuela Kopeckého licenci ku provozování hry na tahací harmoniku "…Kdybychom nechtěli v mezích zákona a předpisů žíti, konali bychom toto a jiné zaměstnání bez dovolení, čímž bychom pro takový život byli trestáni. To nechceme, chceme býti řádnými příslušníky naší vlasti, byť jsme jen poskytovali za živobytí těm našim malým venkovanům tu zábavu kolotočem…". Ministerstvo po obvyklých procedurách žádost 14. srpna 1928 zamítá. Také následující dvě žádosti byly zamítnuty.

12. února 1930 Marie Kopecká ve své žádosti na Zemskou politickou správu přitvrdila: "Dovoluji si poznamenati, že každoročně dvakráte o licenci žádáme a dosud nám udělena nebyla. Dále uvádím, že jsem onen kolotoč obdržela jako moje věno a od roku 1918 s tímto se živíme. Samozřejmě nemáme-li licens máme zbytečné udávání a pokutování." Takže Marie Kopecká se doznává, že kolotoč provozuje bez licence "na černo" a pokud by někdo nabyl z předchozích žádostí dojmu, že kolotoč byl někde ve stodole a hnil a reznul, tak je vyveden z omylu. Teprve tato žádost měla úspěch. Zemský úřad politický udělil 8. července 1930 Marii Kopecké licenci k provozování kolotoče pro okresy Milevsko, Tábor, Písek a Sedlčany.

Od té doby byly žádosti o licenci jen úspěšné. 14. května 1932 dostává Marie Kopecká licenci na provozování kolotoče v doprovodu s hudbou pro celé Čechy.

24. ledna 1935 posílá další žádost: "Já níže podepsaná Marie Kopecká, rozená 14. srpna 1899 na Hluboké okres České Budějovice, patří obec Křižanov. Prosila bych o rozšíření licence na střelnici o házený a sřílený o ceny." Také této žádosti bylo vyhověno s řadou podmínek, týkajících se především bezpečnosti při střelbě. Licence byla vystavena pro Čechy s výjimkou velké Prahy a lázeňských měst.

Poslední záznamy ve složce jsou z konce roku 1940. Dne 6. prosince 1940 napsal velitel četnické stanice v Bernartcích vrchní strážmistr Josef Suttý k žádosti Marie Kopecké o licenci následující hodnocení:

Oznamuji, že Marie Kopecká z Veselíčka čp. 64 je zachovalá, proti prodloužení produkční licence není závad a táž je prodloužení hodna.
Kopecká je nyní bez výdělku, její výdělek spočívá jedině na produkční licenci, je majitelka starého domku v ceně asi 15.000 K, je vdaná, stará se o 2 nevlastní děti a její poměry zůstaly nezměněny.
Při provozování licence chová se žadatelka nezávadně a udělené jí povolení nezneužila. Poměry uchazečky se dosud v její prospěch nezměnily, její výdělek spočívá jedině na uděleném povolení, kterého je žadatelka hodna.

Dne 24. prosince přišla na četnickou stanici v Bernarticích nová žádost o hodnocení Marie Kopecké. Tentokrát "Bezirkbehőrde in Mühlhausen - Okresní úřad v Milevsku" předepsal pro toto hodnocení osnovu. 30. prosince 1940 píše vrchní strážmistr Josef Suttý hodnocení nové, zřejmě se značným sebezapřením:

1) Žadatelka Marie Kopecká bytem ve Veselíčku čp. 64 je zachovalá  a spolehlivá i po stránce politické, je arijského původu a hodna dalšího zřetele.
2) Žadatelka je t.č. výdělečně nečinná, je majitelkou staršího domku v ceně asi 15.000 K, je vdaná, stará se o dvě nevlastní děti a její dosavadní poměry se dosud nezlepšily v její prospěch.
3) Při výkonu jejího povolení se chová bezzávadně.
4) Uchazeč svého povolení nezneužil a produkce k níž má povolení vždy osobně provozuje a svým povolením nikoho nekryje. Poměry uchazečky se dosud nezměnily v její prospěch a vzhledem k tomu, že proti uchazečce nebyly zjištěny žádné závady, stran její zachovalosti  i co se týče vedení podniku, jest zřetele hodna.
Táž ani její rodina není stižena nakažlivou nemocí, nebo nemocí vzbuzující ošklivost.

To je poslední dokument ve složce. Po válce již mnozí pamatujeme na slavné veselíčské anenské poutě, na kterých nemohli Kopečtí chybět, ani jejich kolotoč a plátěná střelnice u plotu Kraftovy zahrady.   

ZPĚT!


Kontakt

Oblíbené odkazy