NÁRODNÍ LISTY  1900

Zpráva z Národních listů ze dne 28. září 1900.

            Veliké neštěstí stalo se minulý čtvrtek při večerním vlaku č. 2184 na dráze transversální trati z Tábora do Písku, a sice ve stanici Veselíčko Bránice. Vlak tento přijížděl v určený čas 6 hod. 44 min. večer od Milevska ke stanici, když tu najednou na lokomotivě spatřen cestujícími výbuch ohně, topič Josef Penk jako živá pochodeň skácel se mrtev s plošiny parostroje na peron a strojvůdce Mašek dosti povážlivě popálen. Vlak zastavil před seskočením strojvůdce, oheň uhašen a teprve nyní po vyšetření celého neštěstí konstatováno, že neštěstí vzniklo z neopatrnosti. Nešťastný topič chtěl totiž přilíti do lampy u manometru na stroji oleje, chytil snad nešťastnou náhodou konévku s petrolejem lil do lampičky hořící, petrolej v konvičce se vzňal, nastal výbuch a celá plošina stroje byla v ohni. Štěstí ještě, že nevnikl petrolej do stroje. Topič zaplatil nedopatření své životem, strojvůdce popálením. Stroj byl ve stanici ponechán, poněvadž byl v některých částech porouchán.

             Ve stejných novinách, vedle popisu neštěstí ve stanici Veselíčko Bránice, je soudnička, ze které se dovíme něco o lékařské péči, ale také kolik dokázali chlapi vypít piva, a že opilost byla u soudu brána za polehčující okolnost. Nestalo se to ve Veselíčku.

            O prst o život.

            Není nezajímavou okolností, že včerejší případ porotní prodělal již od doby, kdy se dostal k vědomosti úřadů, několik různých fází. Nejprve vznesena byla na Antonína Petráně, že se do krvava serval s Františkem Pavlovským, žaloba pro přestupek lehkého zranění. Později postoupeny spisy okresním soudem trestnímu, kdež zavedeno vyšetřování pro zločin těžkého poškození. A konečně, když nastala katastrofa a zraněný Pavlovský odpykal to životem, pohnán byl Petráň před soud jakožto obviněný ze zločinu zabití. Přes to rozhodl sbor lidových soudců způsobem zcela zvláštním: uznal sice, že spáchán zločin, že však dopustil se ho obviněný  v úplné nepříčetnosti. A tak končil proces vynesením rozsudku, jímž Petráň uznán vinným pouze z přestupku opilství, načež vyměřen mu ovšem trest poměrně nepatrný.
            Žalobní spis vyličoval osudnou příhodu ze 4. června tím, že v hostinci „U orla“ utkal se 46letý zámečnický pomocník Antonín Petráň s kloboučníkem Františkem Pavlovským, jemuž pak ve rvačce ukousl prst levé ruky. Zraněnému, jenž vyhledal si neprodleně pomoc lékařskou, byl v nemocnici milosrdných bratří nejprve odejmut zbytek choré končetiny, později byl pak Pavlovský ne klinice amputován. Než brzy po operaci zemřel a rána původní, ukousnutím prstu přivoděná, byla prohlášena za příčinu smrti.
            Svědek Otakar Šimůnek hrál osudného dne s Pavlovským v hostinci mariáš. Když po rvačce Pavlovský krvácel, sňal svědek s ruky, kterou měl rozbolavělou, obvazek a opatřil jím v nedostatku jiných pomůcek čerstvou ránu poškozeného.
            Svědek František Fuka, hostinský „U orla“ potvrdil, že obviněný snesl obyčejně až 40 sklenic piva, aniž na něm byly patrny stopy napilosti. Dne 4. června byl dle svědkova náhledu Petráň střízlivý.
            Svědek Josef Hampejs všiml si tehda večer Petráně, že na někoho kýval, když do zahrady vstoupil. Snad to platilo Pavlovské, s níž prý měl jakési styky. Jakmile obviněný vyvolal rvačku, popadl svědek Petráně a vynesl jej na ulici a tu prý seznal, že byl obviněný trochu při kuráži.
            Svědkyně Josefa Pavlovská, vdova po zabitém, zná obviněného pouze z hostince od orla, kdež ve společnosti jejího chotě často prodléval. Později se mužové rozvadili a stali se úhlavními nepřáteli. Ve všeobecné rvačce dne 4. června utržila svědkyně ránu do hlavy tak značnou, že se již neví pamatovati, co se dálo kolem ní. Když poněkud k sobě přišla, ležel její muž ve mdlobách na zemi a pan Šimůnek dával mu se své rány obvaz. O své ráně její manžel nikdy nemluvil. Jen jednou pravil svému synu, že jej zranil Petráň.
            Svědek Antonín Stránský, hostinský potvrdil, že obviněný vypil u něho 4. června od rána do večera asi 50 půllitrů. Společnou útratu za 70 sklenic platil jeho bratranec, jenž však vypil mnohem méně.
            Po výslechu ostatních svědků, kteří potvrzovali v plném znění žalobní děj, podávali své dobrozdání pp. doc. Slavík a dr. Prokop. Uváděli, že každá rána, kousnutím povstavší hojí se hůř a obtížněji nežli jiná. Příčinu shledávati dlužno v tom, že do rány takové dostávají se zárodky nečistoty, zvláště ze zubů. V tomto případě snad vnikly tam zárodky i z nečistého obvazu. Rána Pavlovského nebyla původně smrtelnou, ale stala se jí teprve infekcí.
            Soudcům z lidu dány senátem celkem tři otázky. První hlavní zněla na zločin zabití, druhá dodatečná pojednávala o tom, zdali čin spáchán byl v úplném opilství, trestnost činu vylučujícím a třetí eventuální  týkala se přestupku prostého opilství.
            Obhájce pan dr. Roček poukázal v řeči své k tomu, že obviněný požil před činem nejméně 45 sklenic piva, kvantum to alkoholu, jenž zajisté bez malého vlivu na příčetnost nezůstal. Z okolností, že obviněný4. června večer zpříma chodil a plynně mluvil, nedá se ještě souditi, že nebyl opilým. Jsouť lidé, kteří při pozdním návratu v nejtmavší noci správně najdou dům, kde bydlí a dobře otevřou si klíčem a druhého dne bývají nalezeni za vraty spící a nepříčetní. Kdy se opili, když přece z hospody vyšli v plném pořádku a po ulici netropili výtržností?
            Porotci ku prvým dvěma otázkám přisvědčili 10 hlasy a ku třetí pak 11 hlasy.
            Soud uznal pak Petráně vinným z přestupku § 523 tr. zák. a vyměřil mu trest tuhého vězení šestinedělního se třemi posty.
            K žádosti obhájcově propuštěn byl odsouzený zatím na svobodu.

Poznámka:  4. června v roce 1900 bylo pondělí a tak Petráň držel modrý pondělek.
Ottův slovník naučný: Modrým pondělkem slul po Němcích pondělek masopustní, provázený slavnostmi lidovými. Jméno odvozuje se od zvyku církevního, ověšovati v postě oltáře modrou látkou již v pondělí po Esto mihi. Později slul modrým pondělkem pondělek, kdy se nepracovalo po prohýřené neděli, pak po zlozvyku tovaryšském každý pondělek vůbec; ač státy zakročovaly proti této zvyklosti po staletí, udržela se až po naši dobu.
Esto mihi - budiž mně, t. záštitou, jest název neděle poslední před postem, ježto introit mše toho dne začíná slovy těmi ze žalmu 70, 3 vzatými. 

 ZPĚT!


Oblíbené odkazy