VESELÍČKO a BILINA

Kapitola 6

Nádherní    

Panství Veselíčko koupil ve veřejné licitaci dne 31. května 1843 za 95.000 zlatých Jan Nepomuk šlechtic Nádherný. Ten se narodil 10. března 1772 v Bohutíně u Příbrami jako syn mlynáře. Stal se hutnickým úředníkem na Heřmani čili v Johance na panství Kamenice nad Lipou a toto zboží 15. října 1799 od svobodného pána Ubelli ze Siegbergu koupil za 360.000 zlatých. Vybudoval zde železárnu s vysokými pecemi, kovárnami a hamry. V roce 1805 prodal Kamenici za dvojnásobnou cenu 713.000 zlatých a koupil Chotoviny. Již v roce 1799 byl pražským občanem a majitelem železářského obchodu. Byl provozovatelem železáren ve Žďáru nad Sázavou a hutí v Zavěšíně. Peníze vydělané železářským podnikáním investoval do pozemků a během dalších let se vypracoval v jednoho z nejbohatších statkářů v Čechách. Od knížete Lobkowice přikoupil roku 1829 i jistebnické panství se statkem Mezdříčí a Svatkovicemi. Později zakoupil i panství Adršpach ( zámek ) a pak statky Přehořov, Brandlín, Jeníčkovu Lhotu a další. V letech 1806 až 1830 vydal za nákup velkostatků 1 233 749 zlatých. Značné prostředky investoval, dnes bychom řekli do sociálních programů. Správa jeho statků byla příkladná nevšedním sepětím smyslu pro moderní hospodářské metody s výkonem školského a farního patronátu, s chudinskou a zdravotní péčí a posléze i s výstavbou komunikací. V Chotovinách a Chvalči nechal postavit školy, mnoho škol dotoval penězi. Za napoleonských válek podporoval válečné invalidy a sirotky po padlých vojácích. V době cholerové epidemie ve 30. letech 19. století poskytl nemalé peníze zdravotnímu fondu a na svých panstvích vydržoval lékaře, který zdarma léčil jeho poddané. Podporoval všechny pražské dobročinné ústavy, podporoval činnost Národního muzea aj. Císařem a králem Ferdinandem V. byl dne 15. 8. 1838 povýšen do šlechtického stavu. Po zaplacení taxy (poplatku za povýšení) byl listinou ze 30. listopadu jmenován šlechticem a byl mu udělen erb, který si zvolil. Povýšení se mu dostalo: „pro vzorný pořádek, který všude na svých statcích zaváděl, jsa hospodářem vzdělaným a důvtipným“. Spravoval své statky až do vysokého věku. Zemřel v Praze 7. března 1860, pochován je v rodinné hrobce v Chotovinách.[1] V Jistebnické kronice je zapsáno: „Tento úctyhodný pán je zvěčněn v Chotovinách, kde v kostele papravo před zdí stojí kamenná rakev s podobou zemřelé manželky jeho Antonie, před níž klečí socha, věrné podoby šlechtice Jana Nádherného, v smutku bolestném pohříženého.“ Dnes je tento náhrobek v hrobce Nádherných přistavěné ke kostelu v Chotovinách.

Jan Nepomuk Nádherný byl cele proniknut myšlenkou pomocí promyšleného hospodaření vytěžit co nejvíce ze svých statků. Podle toho postupoval i ve Veselíčku. Divoké aleje dal vysekat a nahradit stromy ovocnými. Anglický park pod hrází rybníka zrušil a přeměnil v zelinářskou zahradu, podobně i kus parku na straně k Branicům přeměnil v zelinářskou zahradu a štěpnici. Ve Zběšičkách lovecký zámek přestavěl na sýpku. Nepřekvapí tedy ani zcela přesné účetnictví – náklady a výnosy každého pole, rybníka, lesa, zahrad, chovu dobytka aj. Stejně tak zcela přesná evidence nákladů a výnosů pivovaru a lihovaru. Včetně evidence zásob krmení na zimu na jednotlivých statcích, kterou museli vést jeho podřízení. Z účetních dokladů můžeme také vyčíst místní názvy jednotlivých polí ve Veselíčku: „Za chalupama, Na mazném, Za kostelem, Za špejcharem, Za špejcharem k rybníku, Za špejcharem k fořtovně, U bývalé cihelny, U háje za zahradou, Za stodolou na vratkých, U Pohodnice, U Plavánkova, Mezi lukama, Za ovčínem“. 

Ani se nemusíme divit, že když se měl stavět farní kostel ve Veselíčku, zřekl se Jan Nádherný práva patronátního a omluvil se, že jeho prostředky na stavbu nestačí. Ještě v roce 1847 píše správce z Chotovin Cink (v Chotovinách bylo sídlo Nádherných a ve Veselíčku byl jen hospodářský dvůr.), že stavba kostela a hřbitova ve Veselíčku je věcí krajského úřadu. A tak nakonec musela převzít patronát nad stavbou kostela náboženská matice.

Na stavbu kostela významně přispěli věřící z Veselíčka i přifařených obcí a na seznamu přispěvatelů ve Veselíčku jsou i židé.  Základy kostela byly položeny roku 1848 a v říjnu 1849 byly dostavěny zdi chrámu. V následujícím roce došlo k dokončení klenutí kostela a vyrostla i věž. V roce 1851 se stavební práce chýlily k závěru a kostel byl provizorně v neděli 19. října 1851 vysvěcen, aby v něm mohly být konány bohoslužby. Následovalo zařizování kostela (lavice, oltáře, kazatelna) a na věž bylo zavěšeno 5 zvonů (Spasitel Ježíš Kristus, P. Maria, sv. Anna, sv. Jan Nepomucký a sv. Florián). Slavnost konsekrace kostela sv. Anny proběhla ve dnech 9. až 11. září 1854 za účasti Jana Valeriána Jirsíka, biskupa českobudějovického, mnoha světských i církevních představitelů a velkého počtu věřících. V souvislosti s tím udělil papež Pius IX. této farnosti 40denní odpustky. V roce 1857 byla poté místní lokálie prohlášena za faru. Ve farnosti žilo tehdy více jak 1500 katolíků. [2]

Za zmínku stojí i zahájení stavby silnice Bechyně – Milevsko v roce 1851. (Stavba silnice Písek – Tábor byla zahájena již v roce 1837 a celá zprovozněna po dostavbě řetězového mostu na Podolsku po roce 1848.)

Konec panství

Zrušením poddanství a roboty a vznikem samostatných obcí na základě zákonů z let 1848 a 1849 zanikla všechna panství a tedy i panství Veselíčko. V přeneseném slova smyslu se pak pojem panství používal i později pro zámek a jeho hospodářství, tedy pro statky, pivovar, lihovar, mlýny aj.

Statek Veselíčko po roce 1850

Jan Nepomuk Nádherný měl s manželkou Antonií, rozenou Johnovou z Mostu (* 18. 8. 1774, †  7. 6. 1816 ve Vídni, svatba 18. 10. 1795), tři děti. Syn  Ludvík Karel (* 14. 11. 1800) se 27. 9. 1837 oženil se Sidonií, šlechtičnou Korbovou z Weidenheimu. Dcera Anna, (* 1803) se provdala za plukovníka ruské carské armády a bývalého rytmistra  c. k. jezdeckého pluku Klenau Antona Elsenwangera. Osudy dcery Terezie (* 28. 9. 1805) neznáme. Druhé manželství Jana Nepomuka s Kateřinou Handwerkovou ( svatba 8. 5. 1834) bylo bezdětné.

Ludvík Karel Nádherný dostal při příležitosti svatby od otce panství Adršpach, úspěšně zde podnikal a v roce 1845 zde založil první přadlářskou školu. V roce 1849 mu otec svěřil Chotoviny a sám se přestěhoval do Jistebnice. (Adršpach dostala Anna s manželem Antonem Elsenwangerem.) V roce 1860 zdědil po otci panství jistebnické, chotovinské a Veselíčko. 8. září 1865 byl povýšen do stavu rytířského s příjmím z Borutína. Zemřel v Praze dne 5. května 1868. Měl celkem 6 dětí. Synu Janovi odkázal Chotoviny, Otmarovi Jistebnici a Emilovi Veselíčko. Syn Konstantin padl v roce 1866 v Rakousko-Pruské válce v bitvě u České Skalice. Syn Karel Ludvík dostal peníze a koupil Vrchotovy Janovice. Dcera Viktorie se provdala za knížete Konstantina Cantacuzene.

Od roku 1868 byl tedy Emil Ludvík rytíř Nádherný z Borutína (* 16. 12. 1841 v Praze) dalším majitelem statku Veselíčko. Všichni Emilovo bratři byli úspěšní, rozšiřovali svoje majetky a byli povyšováni do panského stavu. Jan koupil v roce 1877 Měšice u Tábora a v roce 1882 byl nobilitován na svobodného pána. Otomar koupil statek Vlásenici, postavil v Jistebnici nové honosné sídlo a v roce 1898 byl i on nobilitován na svobodného pána. Od stejného roku, tedy 1898 byla svobodnou paní také vdova po Karlovi, Amálie Nádherná. Všichni, i jejich potomci měli tedy právo na titul baron.

Ještě dnes kdekdo říká, že ve Veselíčku žil baron Nádherný, ale Emil byl  po svém otci jen rytíř. Určitě mu nebylo jedno, že bratři Jan a Otomar jsou barony a baronkou byla jmenována i vdova po třetím bratru Karlovi. Tak se nechal také oslovovat: „Pane barone!“.

Emil byl špatný hospodář, pravý opak svého děda a brzo přivedl svoje majetky do dluhů. V letech 1874 až 1880 pronajal svoje panství bratru Karlovi, poté řídil panství sám a pronajímal jen jednotlivé části. Roku 1885 prodal statek Zběšičky milevskému Antonínu Maškovi.

V soupisu statků v království českém z roku 1894 jsou Emilovo majetky zapsány následovně:        

Veselíčko celkem 247,33 hektarů, knihovní vklad z roku 1868: zl. 130.000. Zběšičky celkem 123,11 ha, knihovní vklad z roku 1889: zl. 75.000. Majitel statku Antonín Mašek. Svatkovice celkem 153,18 hektarů, vklad z roku 1888: zl. 60.000.[3]

Emil se domníval, že svatbou si pomůže od značných dluhů a skutečně získal movitou nevěstu. V květnu 1886 se oženil ve Vídni s Lilly – Elisabeth (*1862, †17. 5. 1912), dcerou Jiřího šlechtice z Hauszerů, generálního jednatele rakousko-uherského Lloydu ve Vídni a jeho manželky Alžběty, rozené baronky z Morpurgo z Terstu. Elisabeth brzo zjistila, že dávat jen tak peníze do manželova hospodaření by k ničemu nevedlo a tak je statek Svatkovice v roce 1888 zapsán na její jméno a nakonec v roce 1898 koupila od svého manžela i Veselíčko. Emil tedy dožil bez zděděných majetků.

Překotný byl sled událostí pro rodinu Nádherných v roce 1887. Dne 12. března 1887 se ve Stockerau zastřelil ve věku 23 let bratr Lilly Nádherné Jiří, šlechtic z Hauszerů, c. k. poručík hulánského pluku cara Alexandra III. Den na to, tedy 13. března zemřela ve Vídni ve věku 52 roků matka Lilly Nádherné Alžběta z Hauszerů na zápal plic. Lilly nechala rakve s ostatky své matky a bratra převést do Veselíčka a můžeme se zatím jen domnívat, že byly uloženy provizorně v Bretfedovské hrobce. Tyto události nastartovaly snahu Nádherných o urychlené postavení vlastní rodinné hrobky ve Veselíčku. Při jednání 16. července 1887 odmítli starostové Veselíčka a přifařených obcí žádost manželů Nádherných o povolení stavby rodinné hrobky na místním hřbitově. Důvodem bylo to, že na hřbitově se každý rok pohřbívalo okolo čtyřiceti lidí a plocha pro hroby by se stavbou hrobky značně zmenšila. Již 30. července 1887 byla Nádherným povolena stavba rodinné hrobky v areálu parku v co největší vzdálenosti od obytných budov. Dne 21. srpna 1887 se manželům Nádherným narodilo jediné dítě Marie, které však při porodu zemřelo. V rodinné hrobce po její dostavbě v roce 1892 nalezli místo svého posledního odpočinku dcera, matka a bratr Lilly Nádherné. Když dne 27. dubna 1902 zemřel Emil Nádherný ve Vídni na zápal plic, byla sem jeho mrtvola odvezena a uložena do hrobky, ale už 3. listopadu téhož roku byla rakev převezena k pohřbení do Jistebnice do tamní hrobky Nádherných. V hrobce ve Veselíčku byl 30. listopadu 1907 pohřben otec Lilly Nádherné Jiří z Hauszerů, c. k. rytmistr v. v. a generální jednatel Lloydu, jenž zemřel v Gőggingenu v Bavorsku ve věku 80 let. (V roce 1971 byly z hrobky odstraněny rakve, pozůstatky mrtvých byly převezeny na hřbitov a u márnice zakopány. Hrobka byla využívána jako sklad hořlavin a  stojí jako ruina v zámeckém parku doposud.)

Dne 5. října 1897 nenadále zemřel ve věku 54 let správce statku Jiří Konrády. To bylo v době, kdy byl statek značně zadlužen. Ve výpisu z desek zemských o majetkovém stavu statku Veselíčko se konstatuje, že do 30. června 1897 vázne na něm 110.624 zlatých 61 krejcarů hypotekárních dluhů do října zvýšených o dalších 10.000 zlatých. Výsledkem tohoto hospodaření i rozmíšek v manželství bylo, že statek v následujícím roce od svého manžela koupila za 100.000 zlatých Alžběta Nádherná a Emil zůstal bez majetků. Statek měl v té době v pronájmu Bohumil Přibyl, což ve svém důsledku vedlo k další změně majitele. Statky Veselíčko a Svatkovice koupil koncem roku 1901 od Alžběty Nádherné za 400.000 korun jeho otec Ferdinand Přibyl, továrník v Krčíně (původně společně s Janem Horákem, od 7. března 1906 byl pak na Ferdinanda Přibyla přepsán majetek celý). Ferdinand koupil statek zcela jistě s úmyslem, že jej přenechá synovi Bohumilovi. Ten se totiž mínil ve Veselíčku usadit natrvalo. Oženil se s Marií Suchanovou, dcerou místního poštmistra, ale hospodaření na statku se mu natolik nedařilo, že otec statek pronajal v letech 1914 až 1938 Aloisi Grieswaldovi, bývalému hospodářskému správci z Milevska. Od 12. ledna 1927 jsou jako majitelé statku uváděni další synové Ferdinanda Přibyla, Otakar a Ferdinand mladší.

Přibylové dali po roce 1939 zámek značným nákladem opravit. Nechali postavit mezi oběma křídly zámku věž, která nahradila zchátralou zimní zahradu, nechali zbořit budovu kovárny (bývalý pivovar) a rozšířit park až ke břehu rybníka. Park byl nově upraven, před zámkem byly vysazeny záhony růží a v celém parku vypískovány cesty.

Od 9. července 1940 byl majetek ve výlučném vlastnictví Otakara Přibyla (tehdy už majitele textilky v Krčíně). Dle výměru ONV v Milevsku z 5. března 1948 se na jeho majetku zřizuje národní správa. Podle rozhodnutí finančního odboru ONV ze dne 25. března 1964 je v pozemkové knize zapsán jako majitel československý stát – Školní statek zemědělské školy mistrovské ve Veselíčku.

• Obec Veselíčko
• SOA Třeboň
• Dějiny Čech
• Tvorba rodokmenu
• Farnost Veselíčko